Tvrzení, že alkohol může způsobovat rakovinu, neznamená, že každý, kdo se napije, onemocní. Popisuje vztah zjištěný na úrovni populace: s konzumací alkoholu roste pravděpodobnost některých nádorů. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny řadí alkoholické nápoje mezi karcinogeny pro člověka. Tato klasifikace vyjadřuje, že důkazy o schopnosti alkoholu rakovinu způsobovat jsou přesvědčivé; sama ale neurčuje velikost rizika při konkrétní dávce.
Sedm nádorů s doloženou souvislostí
Příčinná souvislost s alkoholem je doložena u nádorů dutiny ústní, hltanu, hrtanu, jícnu, jater, kolorekta a ženského prsu. U jícnu se důkazy týkají zejména dlaždicobuněčného karcinomu, u jater hepatocelulárního karcinomu. U karcinomu prsu se síla důkazů liší podle období života; zvlášť dobře je souvislost doložena u postmenopauzálního onemocnění.
Pro další nádory, například žaludku, slinivky, prostaty, kůže či plic, se také zkoumají možné vazby, důkazy jsou však slabší nebo nejednotné. Není proto přesné stavět všechny tyto diagnózy na stejnou úroveň jako sedm výše uvedených lokalizací.
Dávka hraje roli, ale riziko se nevyvíjí všude stejně
Obecný vzorec je poměrně jasný: s vyšším příjmem alkoholu obvykle roste i riziko. Jeho průběh ale není u všech nádorů stejný. U některých, například u ženského karcinomu prsu, může souviset se zvýšeným rizikem i nízká konzumace. U jiných je nárůst výraznější až při vyšším příjmu. Jedinou hranici, pod níž by bylo možné pro všechny druhy rakoviny a všechny lidi zaručit nulové riziko, z dostupných poznatků vyvodit nelze.
Podstatná je dlouhodobá expozice, nikoli jen to, co člověk vypil v jeden konkrétní den. Zároveň výzkum zatím neumí spolehlivě převést každý pitný vzorec na přesnou míru rizika. Samotný týdenní průměr nemusí vystihnout celou historii konzumace a nelze obecně tvrdit, že při stejné celkové dávce má pro každý nádor stejný účinek každodenní pití i nárazové pití.
Relativní číslo není osobní prognóza
Relativní riziko vyjadřuje změnu oproti srovnávací skupině. Pokud je například 1,04, jde přibližně o čtyřprocentní nárůst relativního rizika, nikoli o zvýšení pravděpodobnosti o čtyři procentní body. Absolutní riziko závisí na tom, jak častý je daný nádor ve srovnávané populaci. Stejná relativní změna proto může znamenat jiný počet případů u diagnózy s nízkým a jiný u diagnózy s vyšším výchozím rizikem.
Pro představu o absolutních číslech se v jednom populačním odhadu uvádí, že ze 100 žen s příjmem méně než jednoho nápoje týdně připadá přibližně 17 případů některého z alkohol-souvisejících nádorů; při jednom nápoji denně jde asi o 19 a při dvou denně o 22. U mužů jsou odpovídající odhady přibližně 10, 11 a 13 ze 100. Jde o přepočtené údaje z australských dat, nikoli o české hodnoty nebo předpověď pro konkrétního člověka. Také pojem „standardní nápoj“ se mezi studiemi a zeměmi liší.
Proč může alkohol působit a co studie neumějí
Jedním z důležitých mechanismů je přeměna etanolu na acetaldehyd, který může poškozovat DNA. Uplatňovat se mohou také oxidační stres, změny v metabolismu folátu a pohlavních hormonů nebo zánětlivé procesy. Srovnatelné množství alkoholu z piva, vína či destilátu nelze považovat za rozdílně bezpečné: podstatný je především etanol, nikoli údajné ochranné vlastnosti určitého nápoje.
Většina důkazů pochází z populačních studií, v nichž lidé nejsou náhodně rozděleni na ty, kteří budou dlouhodobě pít, a ty, kteří abstinují. Výsledek mohou ovlivnit také kouření, strava, tělesná hmotnost, genetika, socioekonomické podmínky nebo účast na screeningu. Lidé navíc spotřebu často uvádějí sami, někdy jen v jednom okamžiku; výpověď tak nemusí zachytit přesné množství ani změny v čase. Srovnání může zkreslit i zařazení bývalých konzumentů mezi abstinenty.
Tyto limity neznamenají, že souvislost je pouhou domněnkou. Podporují ji opakované poznatky, dávkový vztah i biologické mechanismy. Znamenají však, že skupinové statistiky nelze číst jako osobní diagnózu. Výchozí riziko a citlivost se mezi lidmi liší, mimo jiné podle věku, pohlaví, genetiky, dalších expozic a konkrétního typu nádoru. Alkohol a tabák se navíc u nádorů horních cest dýchacích a trávení mohou vzájemně zesilovat; u dutiny ústní a hltanu byl popsán více než prostý součet jejich účinků.
Co si z důkazů odnést
Omezení nebo ukončení pití může snížit riziko některých nádorů, ale změna neznamená okamžitý návrat na úroveň člověka, který alkohol nikdy nepil. Důkazy o poklesu výskytu po omezení či abstinenci jsou dostatečné u nádorů dutiny ústní a jícnu; u dalších lokalizací jsou omezenější. Nejstřízlivější závěr proto není ani „každý alkohol znamená rakovinu“, ani „malé množství je bez rizika“, ale že riziko závisí na množství, dlouhodobém vzorci konzumace a osobních i dalších okolnostech.