Pineau des Charentes vzniká spojením dvou podob vinařského řemesla z jihozápadní Francie: sladkého hroznového moštu a koňakové eau-de-vie. Výsledkem není destilát jako koňak, nýbrž fortifikované víno, v němž se snoubí ovocná sladkost s charakterem alkoholu a případně i dlouhého zrání v sudu. Bache-Gabrielsen Très Vieux Pineau má 17 % alkoholu a výrobce u něj uvádí zrání delší než deset let.
Pineau místo koňaku
Základem Pineau je takzvané mutage: do čerstvého sladkého moštu se přidá koňaková eau-de-vie. Tím se zastaví kvašení a v nápoji zůstane přirozená sladkost hroznů. Pravidla označení původu vyžadují, aby přidaná eau-de-vie měla nejméně 60 % alkoholu a byla alespoň rok stará. U Pineau s chráněným označením původu navíc musí mošt i eau-de-vie pocházet ze stejného hospodářství.
Oblast Pineau des Charentes se z velké části překrývá s krajem Cognac a zahrnuje Charente, Charente-Maritime i některé obce v sousedních departementech. Společné území ale neznamená, že jde o stejný nápoj: koňak je destilát, zatímco Pineau si zachovává podstatnou část charakteru hroznového moštu. U Bache-Gabrielsen výrobce popisuje smíchání moštu z bílých hroznů s mladým, silným koňakem v den sklizně.
Co přesně říká označení Très Vieux
Označení Très Vieux, tedy velmi staré, odpovídá kategorii Pineau, pro niž se vyžaduje nejméně deset let zrání v dubových sudech. Výrobce u této lahve uvádí více než deset let v sudech z limousinského dubu. To je konkrétnější údaj než samotné obchodní označení „20y“ v názvu produktu: přesné dvacetileté zrání hotového Pineau výrobce nepotvrzuje. Jeden český prodejce vykládá číslo 20 jako věk koňaku použitého při výrobě, ale tento údaj nelze zaměňovat za potvrzenou dobu zrání celé směsi.
Stejně opatrně je třeba zacházet s údajem o Petite Champagne. Katalog produktu uvádí tento kraj, výrobce však pro své Très Vieux Pineau vyjmenovává hrozny z více oblastí: Fins Bois, Borderies, Petite Champagne a Grande Champagne. Nelze tedy tvrdit, že jde výhradně o Pineau z Petite Champagne.
Med, sušené ovoce a tóny sudu
Výrobce popisuje jantarovou barvu a aroma medu, švestek a kandovaného pomeranče. V chuti zmiňuje lískové máslo, sušené ovoce a perník; limousinskému dubu připisuje vanilkové tóny. Dlouhé zrání má nápoji dodávat také výraznější rancio — komplexní projev, který se objevuje u vyzrálých vín a destilátů. Jde o degustační charakteristiku výrobce, nikoli o pevně daný vjem, který musí každý při ochutnání rozpoznat.
Profil odpovídá tomu, co se obvykle hledá u dlouze zrajícího bílého Pineau: vedle ovoce a medu se mohou rozvíjet tóny ořechů, vanilky, másla nebo pražených mandlí. Základní suroviny přitom zahrnují několik bílých odrůd, například Ugni-Blanc, Colombard, Folle Blanche, Sémillon, Sauvignon a Montils.
Jak ho podávat
Jako aperitiv se Pineau doporučuje podávat vychlazené na 8 až 10 °C. Příliš nízká teplota může potlačit jeho aromatiku, proto není potřeba lahev dlouho držet v mrazáku. Staré a velmi staré Pineau se při jídle nebo po něm servíruje mírně pod pokojovou teplotou, aby lépe vynikly vyzrálejší tóny.
Výrobce doporučuje Très Vieux Pineau k výrazným sýrům, například Bleu d’Auvergne nebo Roquefortu, k ústřicím i k jemným slaným pokrmům. Sladkost a ořechové tóny mohou dobře navázat také na dezert či sýrový chod. Otevřenou lahev je vhodné znovu zazátkovat a uložit nastojato do chladničky.
Nápoj s chráněným původem
Pineau des Charentes získalo status AOC v roce 1945, přestože se obor začal organizovat už o čtvrtstoletí dříve. Vztah regionu k vínu je mnohem starší: vinohradnictví v Charentes se rozvíjelo už v římské době. Vyprávění, že Pineau vzniklo náhodným smícháním moštu s koňakovou eau-de-vie, se traduje jako legenda; přesný původ nápoje není jistý.
Také Bache-Gabrielsen má v regionu dlouhou historii. Koňakový dům založili roku 1905 Thomas Bache-Gabrielsen a jeho norský obchodní partner Peter Anton Rustad, když převzali podnik A. Edmond Dupuy. Dnešní Très Vieux Pineau navazuje na místní praxi, v níž se mošt a koňak spojují ještě během sklizně a společně se vyvíjejí v dubovém sudu.