Bellini je jednoduchý koktejl ze dvou základních složek: prosecca a broskve. V původní podobě se spojuje především s bílými broskvemi, které se rozmixují na pyré a dolijí šumivým vínem. Výsledek je ovocný a perlivý, ale není to jeden neměnný recept. Rozdíl udělá zralost ovoce, hustota a sladkost pyré i to, jak suché prosecco zvolíte.
Benátský koktejl a příběh jeho vzniku
Bellini je spojený s Harry’s Bar v Benátkách, který Giuseppe Cipriani otevřel v roce 1931. Podle oficiální historie podniku koktejl vytvořil jeho zakladatel a v roce 1948 ho pojmenoval po renesančním malíři Giovannim Bellinim. Ciprianiho příběh uvádí, že ho k názvu inspirovala malířova tvorba.
Přesné datování ale není zcela jisté. Rok 1948 se uvádí jako oficiální datum vzniku a objevuje se také v pozdějším soudním rozsudku. Některé vzpomínky a historické zprávy naopak kladou samotné spojení broskve se šumivým vínem do 30. let nebo ještě před druhou světovou válku a rok 1948 spojují spíše s pojmenováním. Bezpečné je tedy mluvit o benátském původu v Harry’s Bar za Ciprianiho, nikoli vydávat přesnou chronologii za definitivně uzavřenou.
Podobně je třeba zacházet s historkou o konkrétním obrazu či růžové tóze, která měla název inspirovat. Spojení s malířem Bellinim patří k tradici koktejlu, konkrétní výjev však není spolehlivě doložený jako jistý důvod pojmenování.
Jak Bellini připravit a upravit podle ovoce
Základem domácí verze jsou zralé broskve, ideálně bílé. Dužinu rozmixujte do hladkého pyré; některé postupy přidávají trochu vody a citronové šťávy, která pomáhá omezit oxidaci. Cukr není nutné přidávat automaticky: řiďte se sladkostí a zralostí ovoce. Zralejší broskev bývá sladší a aromatičtější, zatímco méně zralá může působit kyseleji a méně výrazně.
Pyré pak v chlazené sklenici jemně spojte s vychlazeným proseccem. Poměry se v receptech liší. Mezinárodní barmanská asociace například uvádí 100 ml prosecca a 50 ml pyré, zatímco hotelový recept Harry’s Bar používá 120 ml prosecca a dvě lžíce pyré. Jsou to konkrétní varianty, ne závazná definice. Větší podíl broskve obvykle zvýrazní ovocnost a zahuštění, větší podíl prosecca nechá více prostoru šumivému vínu. Po dolití míchejte lehce, aby nápoj zbytečně neztratil perlení.
Čerstvé pyré lze nahradit broskvovým nektarem, nejde však o totožnou surovinu. Nektar může být řidší nebo sladší; u kupovaného výrobku proto stojí za to zkontrolovat složení a množství přidaného cukru. Také balené pyré se může vůní lišit od čerstvého ovoce. Výsledek tak není dán jen množstvím prosecca, ale i tím, co přesně do sklenice přidáte.
Prosecco, sladkost a rozdíl oproti Mimose
Sladkost koktejlu ovlivňuje také šumivé víno. Suché prosecco může vyvážit sladší pyré nebo nektar, zatímco sladší ovocná složka zvýrazní sladkost i v nápoji připraveném ze suššího vína. Při výběru etikety je užitečné vědět, že brut bývá sušší než extra dry, přestože anglický název extra dry může svádět k opačnému výkladu.
Prosecco přitom není obecné označení pro každé šumivé víno. Prosecco DOC pochází z vymezené oblasti severovýchodní Itálie a jeho hlavní odrůdou je Glera; výroba se řídí pravidly apelace. Jiné šumivé víno lze použít jako domácí náhradu, ale přesnější je pak mluvit o variaci na Bellini. Změní se nejen název použitého vína, ale podle jeho stylu také chuť nápoje.
S Mimosa má Bellini společné šumivé víno a ovocný základ, liší se však právě ovocem. Mimosa používá pomerančovou šťávu místo broskvového pyré, a má proto citrusový charakter namísto broskvového. Ani u jednoho koktejlu nemusí být poměr jediný správný: prakticky jde především o to, zda chcete výraznější ovoce, nebo více vynikajícího šumivého vína.
Pro první pokus se vyplatí začít s dobře vychlazeným proseccem a zralým broskvovým pyré, dolévat postupně a ochutnávat. Tak snadno upravíte poměr i sladkost podle konkrétního ovoce — a přitom zůstane zachovaný základní charakter Bellini: broskev spojená s proseccem.
