Názvy Brunello di Montalcino a Rosso di Montalcino mohou svádět k představě, že jde o dvě podoby téhož vína, z nichž jedna je jen déle uložená ve sklepě. Ve skutečnosti jde o dvě samostatné apelace s vlastními pravidly. Spojuje je území i odrůda, ale liší se požadavky na zrání a tím i tím, kdy je vinaři mohou nabídnout.
Jedno území a jedna odrůda
Brunello i Rosso pocházejí z vymezeného území obce Montalcino v toskánské provincii Siena. V obou případech musí být víno vyrobené výhradně z odrůdy Sangiovese. V Montalcinu se této révě tradičně říká Brunello, což vysvětluje, proč se její místní jméno objevuje i v názvu apelace.
Rozdíl je také v označení původu: Brunello di Montalcino má status DOCG, Rosso di Montalcino DOC. Nejde tedy pouze o dvě obchodní pojmenování pro stejné víno. Každá kategorie má vlastní disciplinární pravidla, která určují, jak může být vyrobená a označená.
Vinař může pro obě vína využít i hrozny ze stejné registrované vinice. To ale neznamená, že každé Rosso je původně zamýšlené Brunello, které se následně „přesune“ do nižší kategorie. Pravidla umožňují také získat označení Rosso místo Brunella v průběhu výroby, jde však jen o jednu z možností. Rosso je samostatná apelace, nikoli automaticky nedokončená podoba Brunella.
Rozhodující rozdíl: zrání a uvedení na trh
Brunello musí zrát nejméně dva roky v dubových nádobách. Před uvedením na trh potřebuje také alespoň čtyři měsíce v lahvi. Pravidla přitom neurčují jedinou povolenou velikost sudu ani nevyžadují, aby bylo dřevo nové. Zákonné minimum tedy popisuje čas a druh nádoby, nikoli přesný rukopis každého vinařství.
U Rosso není předepsáno povinné zrání v dubu ani minimální doba v lahvi. To však neznamená, že všechna Rosso vznikají bez kontaktu se dřevem: producent může zvolit vlastní postup a nechat víno zrát déle. Apelace stanovuje především nejdřívější termín uvedení ke spotřebě — 1. září roku následujícího po sklizni.
U Brunella je čekání výrazně delší. Prodávat se smí nejdříve 1. ledna roku následujícího po uplynutí pěti let počítaných s ohledem na rok sklizně. Pro označení Riserva platí šestiletá lhůta a víno navíc musí strávit v lahvi nejméně šest měsíců. Nejde tedy o rozdíl několika týdnů či měsíců, ale o několik let mezi nejbližším možným uvedením obou kategorií na trh.
Jiný styl, ne žebříček kvality
Dřívější dostupnost a volnější pravidla zrání dávají Rosso prostor pro svěžejší, ovocnější projev Sangiovese. Brunello je naopak svázáno delším zráním a častěji se spojuje s výraznější strukturou a potenciálem dalšího vývoje v lahvi. Jsou to ale obecné charakteristiky, nikoli záruka: konkrétní podobu vína ovlivňuje ročník, výběr hroznů i rozhodnutí vinaře.
Rosso se může hodit k jídlu, u kterého chcete otevřít červené víno dříve dostupného ročníku — třeba k těstovinám s masovou omáčkou, drůbeži, houbám nebo vepřovému. Brunello může být příjemným partnerem výraznějších jídel, jako je červené maso, zvěřina či vyzrálé sýry. Ani toto rozdělení ale není pravidlem: záleží na konkrétní lahvi, pokrmu i osobním vkusu.
Dlouhá zákonná lhůta ani označení DOCG samy o sobě nezaručují, že bude Brunello chutnat více. Někdo ocení jeho vyzrálejší a strukturovanější projev, jiný dá přednost ovocnosti a dřívější přístupnosti Rosso. Volba mezi nimi proto nemusí být otázkou lepšího a horšího vína, ale toho, jaký styl a příležitost právě hledáte.
