Vinařský svět zná Cinsault také pod francouzskou podobou Cinsaut. Odrůda pochází pravděpodobně z jižní Francie, patrně z Provence, a její přítomnost je tam stále dobře patrná. Vyrábějí se z ní růžová i červená vína; často se ale objevuje jako součást směsí, kde doplňuje jiné odrůdy. Její pověst někdy zastíní její plodnost, ta však sama o sobě nic definitivního neříká o kvalitě ani stylu vína.
Od Provence po Itatu
V Provence patří Cinsault k důležitým odrůdám pro růžová i červená vína. Oblast je známá především růžovými víny, v nichž se Cinsault často kombinuje například s Grenache, Syrah, Mourvèdre nebo Tibouren. V jižní Rhôně se používá také v červených směsích, mimo jiné s Grenache a Carignanem; někdy může cuvée doplnit i Syrah. Poměr jednotlivých odrůd se liší podle apelace a producenta.
Důležitá je také Chile, zejména údolí Itata, kde se Cinsault pojí s tradicí starých vinic. V Jihoafrické republice se historicky označoval jako Hermitage. Jeho zdejší minulost sahá od významného podílu v červených vínech až k současnému zájmu o samostatně lahvované Cinsaulty ze starších výsadeb. Odrůda má navíc zajímavé místo v rodokmenu Pinotage: v roce 1925 ji Abraham Perold zkřížil s Pinot Noir. Pinotage je výsledkem tohoto křížení, nikoli jiným názvem pro Cinsault.
Výsadby Cinsaultu najdeme i v dalších oblastech, například v Libanonu, Maroku, italské Apulii a Austrálii. Jeho rozšíření dává smysl v teplých a suchých podmínkách, ale původ sám o sobě ještě nepředpoví, jak bude konkrétní víno chutnat.
Co ovlivní výsledný styl
Cinsault bývá plodný a tvoří poměrně velké hrozny i bobule. Při vysokých výnosech mohou být vína méně koncentrovaná. Omezení úrody a suché hospodaření mohou přispět k výraznější struktuře, samy o sobě ale nejsou zárukou kvality. Podobně ani stáří keřů nefunguje jako automatické měřítko: důležitá je poloha, ročník, stav vinice i způsob zpracování hroznů.
V růžovém víně může Cinsault dát prostor svěžímu ovocnému projevu. Jednou z možností výroby je metoda saignée, při níž se část moštu odčerpá z kvasícího červeného rmutu. Červená vína sahají od přístupnějších, ovocných stylů po plnější a strukturovanější lahve z nízkovýnosných vinic. Karbonická macerace může zvýraznit ovocnost, není však pro odrůdu povinným ani univerzálním postupem.
V aromatice se mohou objevit červené plody, například jahoda či třešeň, někdy také květinové nebo cukrovinkové tóny. Jsou to možné projevy, nikoli chuťová záruka. Klima, načasování sklizně, výnosy i míra extrakce ovlivňují svěžest, barvu, alkohol a strukturu. Označit Cinsault bez dalšího za vždy lehké nebo jednoduché víno by proto bylo zavádějící.
Jak vybírat, podávat a párovat
U růžového Cinsaultu se vyplatí všímat si původu, suchosti a toho, zda jde o odrůdové víno, nebo směs. U červeného napoví také oblast, ročník a informace o vinici či způsobu výroby, pokud je producent uvádí. Staré keře nebo nízké výnosy mohou být zajímavou stopou, ne však samostatným důvodem k závěru o kvalitě. Samotný název odrůdy plnost ani chuť lahve spolehlivě neurčí.
Růžový Cinsault podávejte dobře vychlazený. Lehčí červený může vyniknout mírně podchlazený oproti pokojové teplotě, plnější stylu prospěje o něco vyšší teplota. Přesné podání přizpůsobte konkrétní lahvi, ne pevnému pravidlu pro celou odrůdu.
K ovocnému růžovému vínu se hodí grilovaná zelenina, ryba, salát nebo lehčí středomořská jídla. Lehčí červené lze zkusit s drůbeží, uzeninami či pizzou, zatímco strukturovanější víno může doprovodit jehněčí a pokrmy s bylinkami. Směs přitom není méně hodnotná než jednodruhové víno: Grenache, Syrah, Carignan a Cinsault mohou v cuvée nabídnout různé stránky výsledného stylu.