Vánoční alkoholické nápoje netvoří jednu přesně vymezenou skupinu. V různých zemích vznikaly z místních surovin, podnebí i společenských zvyků. Někde se během adventu nalévá horké kořeněné víno, jinde se připravuje hustý kokosový nápoj nebo ovocný punč, do kterého si každý přidá alkohol podle svého. Společným jmenovatelem často není recept, ale příležitost: rodinné setkání, společný přípitek nebo obřad, který k Vánocům patří po generace.
Švédský glögg: advent v horké a kořeněné podobě
Ve Švédsku je glögg pevně spojený s adventem a vánočním obdobím. Jde o horké kořeněné víno podobné svařenému vínu, které se objevuje na adventních setkáních, vánočních trzích i u svátečního stolu. Podává se v menších šálcích nebo sklenkách a jeho tradiční doprovod tvoří rozinky, blanšírované mandle, perníčky a šafránové housky.
Přesné složení glöggu se liší podle receptu. Jisté je především to, že se podává teplý a kořeněný. Ve Švédsku existují alkoholické i nealkoholické varianty; ty alkoholické se prodávají prostřednictvím státního monopolu Systembolaget. Vánoční zvyk tedy není nutně spojený s alkoholem, i když právě horká vinná verze patří k nejznámějším.
Coquito: portorické Vánoce s kokosem a rumem
Zatímco ve Skandinávii se pije něco na zahřátí, v Portoriku má vánoční nápoj úplně jiný charakter. Coquito je hustý, krémový a obvykle vychlazený nápoj, který se připravuje z kokosového mléka, slazeného kondenzovaného a evaporovaného mléka, rumu a koření. V portorické sváteční kultuře funguje jako místní obdoba eggnogu.
Coquito se podává v menších sklenkách nebo štamprlích během rodinných oslav a vánočních návštěv. Studené servírování dobře odpovídá karibskému klimatu, v němž vánoční sezona neznamená mrazivé večery. Neexistuje přitom jediná receptura, která by platila pro celý ostrov. Poměr kokosu, mléka, koření i rumu se může v domácnostech lišit, a proto je přesnější mluvit o rodinné tradici než o jednom závazném receptu.
Americký eggnog a nejisté evropské kořeny
Ve Spojených státech patří eggnog k nápojům, které jsou s Vánocemi spojovány velmi výrazně. Připravuje se z mléka nebo smetany, vajec, cukru a koření. Alkoholickou část obvykle tvoří rum, brandy nebo whisky. Podle receptu se podává vychlazený, někdy i teplý, a často se dochucuje skořicí nebo muškátovým oříškem.
Jeho historie ale není tak jednoznačná, jak by mohl napovídat jeho dnešní americký status. Eggnog se tradičně spojuje s britským possetem, starším nápojem z horkého mléka či smetany, vína nebo piva a koření. Přidávání vajec se objevilo až později a přesný vznik dnešního eggnogu nelze shrnout jediným datem ani zemí. Historické doklady z počátku 19. století už ale ukazují, že v USA sloužil jako nápoj pro hosty během Christmas Day.
Podobnost mezi eggnogem a coquitem je především ve funkci a krémové konzistenci. Základní chuť je odlišuje: eggnog stojí na mléce, vejcích a koření, zatímco coquito na kokosu a rumu.
Wassail není jen nápoj, ale také vánoční obřad
Anglický wassail ukazuje, že vánoční pití nemusí označovat jediný recept. Slovo může znamenat samotný přípitek, společenský zvyk i nápoj, který se pil v období Vánoc a Twelfth Night, tedy dvanácté noci po Vánocích. Tradice se spojovala se zpěvem, návštěvami domácností a v ovocnářských oblastech také s obřady v jabloňových sadech, jejichž smyslem bylo symbolicky zajistit dobrou úrodu.
Historický wassail měl více podob. Vánoční nádoba mohla obsahovat horké ale, pivo nebo cider, jablka, cukr, koření, rozmarýn a někdy také chlebovou kůrku. Není proto přesné představovat si jej vždy jako dnešní horký jablečný punč. V některých regionech se část nápoje nebo cideru používala přímo při obřadu spojeném s jabloněmi, zatímco jinde šlo především o společné pití a přípitek.
Mexický ponche: horké ovoce, koření a volitelné „piquete“
V Mexiku patří ponche de frutas k nápojům spojeným s posadas, Vánocemi a koncem roku. Připravuje se ve velkém hrnci a podává se horký, často v hliněných nádobách. Základ mohou tvořit tejocoty, cukrová třtina, tamarind, jablka, hrušky, guava, rozinky, ibišek, piloncillo a skořice. Skladba ovoce se mění podle regionu a dostupných surovin; například v Colimě se uvádí kombinace guavy, tamarindu, ananasu a skořice.
Důležité je, že ponche sám o sobě nemusí být alkoholický. Do horkého ovocného základu se podle místního zvyku přidává takzvané piquete – například rum, tequila, víno, brandy nebo jiný destilát. Alkohol se často nalévá až do jednotlivých porcí, nikoli do celého hrnce. Díky tomu může stejný nápoj pít celá rodina, zatímco dospělí si svou porci upraví podle chuti.
Samotný pojem punch, z něhož se označení ponche odvozuje, se spojuje s hindským slovem pãc, tedy „pět“. To odkazuje na původní počet základních ingrediencí. Mexická vánoční podoba je však výsledkem místního vývoje a propojení evropských i domorodých kulinárních tradic.
Stejný svátek, úplně jiné sklenky
Pět uvedených tradic dobře ukazuje, jak se vánoční nápoje přizpůsobují prostředí. Švédský glögg zahřívá v zimním podnebí, portorické coquito se podává vychlazené a mexický ponche využívá ovoce, které je pro místní kuchyni dostupné. Eggnog stojí na domácí receptuře a wassail připomíná, že nápoj může být zároveň přípitkem, písní i obřadem.
Ani jeden z těchto nápojů přitom nepředstavuje jediný způsob, jak daná země slaví Vánoce. Jde o konkrétní a doložené tradice, které se mohou lišit podle regionu, rodiny i toho, zda se připravuje alkoholická nebo nealkoholická verze. Právě v této proměnlivosti ale jejich kouzlo spočívá: sváteční nápoj není jen recept, nýbrž také způsob, jak se lidé scházejí.
