Na etiketě jamajského rumu se někdy objeví zkratka, která na první pohled připomíná technický údaj: HLCF, LROK nebo DOK. Jde o takzvaný mark či marque, označení určitého typu rumového destilátu. Mark může souviset s recepturou, fermentací a destilací a někdy také s uváděným rozmezím esterů. Není to ale jednotná stupnice platná pro celý ostrov — a samotné písmeno H nebo L bez znalosti palírny mnoho neříká.
Kód vznikl pro výrobu a obchod, ne pro degustační stupnici
Marky mají historicky praktický původ. Jamajské palírny dodávaly rum ve velkém obchodníkům a evropským míchačům, kteří potřebovali rozlišovat různé typy destilátu a skládat z nich směsi pro konkrétní trhy. Kódy se používaly mimo jiné k označování sudů. Některé odkazují na jména nebo statky, jiné dnes nelze spolehlivě rozluštit.
Mark tedy nebyl vytvořen primárně jako návod pro zákazníka, který chce z etikety odhadnout, jestli bude rum vonět po banánu, ananasu nebo lepidle. V současnosti se označení častěji objevuje na lahvích a pomáhá popsat původ destilátu, dříve však sloužilo především palírnám, velkoobchodu a míchačům. Ani uvedený mark sám neříká, zda jde o jediný sud, směs šarží, nezralý destilát nebo rum po letech zrání.
Hampden jako příklad: HLCF, LROK a DOK
Dobře zdokumentovanou řadu má palírna Hampden Estate. LROK znamená Light Rum Owen Kelly a výrobce u něj uvádí 200–400 gramů esterů na hektolitr čistého alkoholu. HLCF je zkratka pro Hampden Light Continental Flavoured, s uváděným rozmezím 400–600 g/HLPA. Na opačném konci této ukázky stojí DOK, tedy Dermot Owen Kelly-Lawson, u něhož Hampden uvádí 1 500–1 600 g/HLPA.
Už tyto příklady ukazují, že jedna palírna může vyrábět destiláty s velmi odlišnými parametry. Hampden používá také další značky, například OWH, LFCH nebo HGML; některé jsou odvozené od jmen a v seznamu se objevují i neobvyklé symboly. Zkratka se proto nedá bezpečně rozšifrovat podle jediného písmene. Význam H či L je třeba hledat v konkrétním slovníku daného výrobce, nikoli v domnělé společné jamajské abecedě.
Co říká číslo esterů — a co už ne
Estery jsou skupinou aromatických látek. Vznikají mimo jiné během fermentace, jejíž délka a průběh společně s dalšími výrobními volbami ovlivňují výsledný profil. U marků se někdy uvádí jejich koncentrace v gramech na hektolitr čistého alkoholu, zkráceně g/HLPA nebo g/hL AA. Jde o množství vztažené k absolutnímu alkoholu, nikoli o počet gramů v hektolitru rumu při běžné lahvovací síle.
Vyšší číslo může být vodítkem k aromaticky výraznějšímu destilátu, není však úplným soupisem jeho vůní ani přímým měřičem takzvaného „funku“. Různé estery i další kongenery se projevují různě a rozhoduje jejich kombinace. Výsledek dál mění destilace, případné míchání šarží a zrání. Mark proto popisuje především záměr či typ destilátu při výrobě, ne neměnnou chuťovou vlastnost každé lahve.
Hampden například u své ukázky HLCF zmiňuje tóny zralého banánu a ananasu. Jde o senzorický popis konkrétního vzorku, v tomto případě také ovlivněného zráním, nikoli o záruku, že každý rum s tímto markem bude chutnat stejně. Dřevo při zrání přidává další aromatické složky a mění profil destilátu.
Každá palírna má svůj slovník
Hampdenovy značky nelze převést na kódy jiné palírny. Long Pond používá například LPS, STC♥E nebo řadu TECA, TECB a TECC. Jde o odlišné značení a také uváděná esterová rozmezí se mohou podle přehledu či vydání lišit. Neexistuje tedy spolehlivý klíč, podle kterého by se každé H dalo vyložit jako „heavy“ a každé L jako „light“ napříč jamajskými výrobci.
Podobnou opatrnost si zaslouží Plummer a Wedderburn. Dnes se tato označení často spojují s konkrétními esterovými rozmezími, historicky však fungovala především jako obchodní či stylové kategorie. Číselné přiřazování se objevuje v pozdější odborné literatuře, takže není vhodné vydávat je za odvěkou, neměnnou definici.
V rámci jamajské zeměpisné indikace existuje certifikace marků, při níž se mají ověřovat organolepticky i přístrojovým měřením. To ale neznamená, že každý konkrétní mark představuje univerzální právní kategorii se stejným receptem u všech palíren. Při čtení etikety je proto nejlepší chápat kód jako užitečnou stopu: může přiblížit výrobní původ a někdy i intenzitu destilátu, úplný obraz o konkrétní lahvi však doplní až informace o výrobci, šarži a zrání.