Death’s Door Gin je americký gin z Wisconsinu, jehož příběh začíná spíš u polí než u barového pultu. Značka se zrodila v souvislosti se snahou obnovit zemědělství na Washington Island, ostrově u poloostrova Door County. K původnímu záměru patřilo využití místní pšenice a později také výroba destilátů.
Od ostrovního zemědělství k ginu
Zakladatel Brian Ellison začal spolupracovat s místními farmáři v roce 2005. Projekt měl dát zdejší úrodě nové využití a navázat na pěstování tvrdé červené ozimé pšenice. Přesný začátek výroby ginu se v historických popisech rozchází: jeden uvádí první várku v roce 2006, jiný popisuje nejprve vodku, která se objevila na začátku roku 2007, a gin jako následující produkt. Bezpečnější je tedy spojovat vznik značky s prvními roky projektu, nikoli s jediným přesným datem.
Také název odkazuje k místní geografii. Death’s Door Passage je průliv mezi Washington Island a poloostrovem Door County. Jeho vody jsou spojovány se silnými proudy a nehodami lodí, konkrétní legendy o původu jména nebo počtech ztroskotání však nelze považovat za jistě doloženou historii.
Značku v roce 2019 převzala Dancing Goat Distillery. Výroba se přesunula do jejího závodu v Cambridge ve Wisconsinu, tedy na pevninu. S přesunem putoval také hybridní kotlový destilační přístroj Carl, který se používá při výrobě ginu. Příběh produktu tak dnes spojuje původní zemědělskou iniciativu na ostrově se současným provozem v jiné části téhož státu.
Tři botanicals a dvojí způsob extrakce
Receptura stojí na třech botanicals: jalovci, koriandru a fenyklu. Současný výrobce popisuje postup jako kombinaci macerace a parní infuze. Vyhrazený hybridní kotel má objem 2 156 litrů; podle palírny z jedné malé šarže vzniká přibližně 750 litrů destilátu o síle 80 % alkoholu. Jde o popis současného výrobního postupu, který nemusí beze zbytku vystihovat starší šarže.
Po destilaci se voda přidává postupně během několika měsíců. Producent uvádí, že jde o vodu filtrovanou reverzní osmózou, a že gin následně odpočívá další měsíc při lahvovací síle. Celý úsek od destilace po lahvování podle něj trvá přibližně čtyři měsíce. Dostupné popisy charakterizují gin jako nevyzrálý; zrání v sudu se u něj nepotvrzuje.
Konkrétní katalogové balení má objem 0,04 litru a deklarovanou sílu 47 %. U současného výrobce se však objevuje údaj 47,5 %. Bez kontroly etikety nelze určit, zda rozdíl souvisí s jinou verzí, trhem nebo katalogovým údajem, proto je u tohoto balení podstatné držet se uvedených parametrů 0,04 l a 47 %.
Jak se projevuje v chuti a jak ho podávat
Výrobce staví chuťový popis na výrazném jalovci, kořenitosti a tónech koriandru, které mohou působit citrusově. Fenykl má přinášet měkčí, chladivý závěr. Také nezávislé senzorické hodnocení zaznamenává jalovec, koriandr, fenykl a kořenité tóny, konkrétní dojem se ale může lišit podle vzorku i způsobu podávání.
Dancing Goat přirovnává styl ginu k London Dry. Jde o stylistické přiblížení, nikoli o tvrzení, že se gin vyrábí v Londýně: jeho původ i současná výroba jsou wisconsinské. Kombinace tří botanicals dává jeho profilu jasně čitelné těžiště, aniž by bylo nutné přisuzovat mu složitost, kterou samotný seznam ingrediencí nedokládá.
Výrobce doporučuje podávat gin s tonikem, ledem, plátkem pomeranče a mátou. Využít se dá také v klasických míchaných nápojích, například v Negroni, nebo v suchém Martini; možné je i servírování na ledu. Pro první ochutnání dává smysl začít jednoduše, aby v nápoji zůstaly patrné jalovec, koriandr i fenykl.
Značka s proměněným místem výroby
Death’s Door Gin je zajímavý nejen úspornou recepturou, ale i proměnou svého původu: od projektu navázaného na ostrovní pšenici a místní zemědělce k výrobě v Cambridge. Současná značka si zachovává wisconsinskou identitu, její výrobní adresa už ale není totožná s místem, s nímž se spojují její počátky. Gin navíc získal v roce 2009 ocenění časopisu Wine & Spirits Magazine, což je konkrétní historický milník, nikoli samo o sobě měřítko dnešní kvality každé lahve.