Ročníkový armaňak nabízí jiný způsob, jak číst etiketu než běžnější označení VSOP nebo XO. U láhve Delord 1996 odkazuje letopočet ke sklizni, z níž destilát pochází. Sám o sobě ale neříká, kdy byl armaňak stočen ani jak dlouho předtím zrál v dubu. Konkrétní délka zrání této šarže není doložena, a proto ji nelze jednoduše označit za třicetiletou.
Z Gaskoňska a z rodinného domu Delord
Delord sídlí v Lannepax ve francouzském departementu Gers a jeho rodinná historie v armaňaku sahá do roku 1893. Tehdy začal Prosper Delord jako kočovný destilatér a sklepní mistr: s alembikem objížděl místní farmy a destiloval jejich bílé víno. Jeho synové Gaston a Georges pak v roce 1932 založili obchodní dům Delord Frères, který postupně nabízel armaňaky z Gaskoňska i za hranicemi Francie.
V rodinném podniku se vystřídalo několik generací. Jacques se zapojil v roce 1963, jeho bratr Pierre o deset let později a další generace, Sylvain a Jérôme, v roce 2001. Láhev ročníku 1996 tak patří do historie domu, který spojuje destilaci s dlouhodobým rodinným hospodařením.
Tento Delord je řazen do apelace Bas-Armagnac, západní části širší oblasti Armagnac. Pro zdejší krajinu jsou typické převážně kyselé, chudé jílovito-písčité půdy. Destiláty z Bas-Armagnacu bývají obecně popisovány jako lehčí, ovocné a jemné; jde však o charakteristiku oblasti, nikoli záruku přesného chuťového projevu každé jednotlivé láhve.
Od vína k destilátu
Delord uvádí mezi tradičními odrůdami ve svých vinohradech Ugni Blanc, Colombard, Folle-Blanche a Baco. Prodejce konkrétního ročníku 1996 zmiňuje Ugni Blanc, Folle-Blanche a Baco, přesné složení ani podíly odrůd v této láhvi ale nejsou potvrzené. Producent popisuje, že jednotlivé odrůdy sklízí, lisuje a vinifikuje odděleně. Cílem je víno s vyšší kyselostí a nižším obsahem alkoholu, vhodné k následné destilaci.
Dům používá kontinuální destilaci typickou pro Armagnac i dvojitou destilaci. Není však známo, který postup ani konkrétní přístroj posloužil právě pro ročník 1996. Stejně tak není zveřejněn původ použitého dubu ani délka zrání v sudu. Obecně se armaňak ukládá do dubových sudů zvaných pièces: nové sudy předávají destilátu více dřevitých složek, zatímco starší nádoby umožňují další zrání s mírnějším vlivem dřeva.
Jak číst jeho chuť a jak ho podávat
Prodejce konkrétní láhve popisuje ve vůni fíky, kdoule, broskev a mandlovou pastu. V chuti zmiňuje sladké ovoce, marakuju a liči, se závěrem připomínajícím grapefruit. Jde o degustační charakteristiku jednoho prodejce, nikoli o jediný možný nebo všeobecně platný popis. Vnímání ovlivní také sklenice, teplota i to, zda armaňak ochutnáváte samostatně, nebo s jídlem.
Na pomalé ochutnávání stačí malé množství, přibližně 2 až 3 cl, v tulipánové nebo balónové sklenici. Delord doporučuje starší armaňaky podávat samotné, případně s kávou, čokoládovým dezertem či doutníkem. Konkrétní teplotu pro ročník 1996 výrobce neuvádí, takže není třeba hledat jediné závazné pravidlo. Po otevření lahve se armaňak dál nevyvíjí jako v sudu; při skladování je vhodné držet ji nastojato, aby alkohol nebyl v dlouhodobém kontaktu s korkem.
Ročník 1996 tak na etiketě představuje především konkrétní sklizeň. Zbytek příběhu tvoří původ v Bas-Armagnacu, práce domu Delord a zrání, jehož přesnou délku u této šarže neznáme. Dřevěný box je součástí tohoto provedení a může láhev dobře chránit i při uložení nebo darování; sám o sobě však nic nevypovídá o výrobním postupu ani stáří destilátu.