Na španělské etiketě hledejte Garnachu, na francouzské Grenache. Oba názvy označují červenou odrůdu známou také jako Garnacha Tinta nebo Grenache noir. V Itálii se s ní lze setkat pod názvem Cannonau, zejména na Sardinii. Jména se mění podle země a místní vinařské tradice, odrůda však zůstává stejná.
Od Aragónu k jižní Rhôně
Významným španělským centrem Garnachy je Aragón, kde se jí daří v teplých a suchých podmínkách. Vyskytuje se také v dalších oblastech, například v Rioje, Navarře a Prioratu. Její role se přitom liší: někde tvoří hlavní část vína, jinde se zapojuje do směsí. V Rioje může doplňovat Tempranillo, zatímco v Prioratu se kombinuje například s odrůdou Cariñena.
Ve francouzské jižní Rhôně patří Grenache k důležitým odrůdám červených vín. Často se tam míchá se Syrah a Mourvèdre, které mohou směsi dodat odlišné ovocné projevy a strukturu. Přesné složení se ale řídí konkrétní apelací a rozhodnutím vinaře. Není proto správné předpokládat, že všechna vína z Rhôny mají stejný poměr odrůd.
Odrůda se pěstuje také na Sardinii, v australských oblastech Barossa Valley a McLaren Vale nebo v některých částech Kalifornie a státu Washington. Její původ bývá označován za španělský, historická diskuse ale připouští také Sardinii. Španělský původ je považován za pravděpodobnější, nikoli za zcela nesporně prokázaný.
Co mění klima, výnos a stáří keřů
Grenache je bujně rostoucí a produktivní réva, která se hodí do teplejších oblastí. Hrozny mohou dosahovat vysoké cukernatosti, zatímco kyselost bývá obecně nižší. Konečný výsledek ovlivňuje poloha vinice, dostupnost vody, průběh ročníku i práce vinaře. Teplé podmínky a vysoká zralost mohou vést k výraznějšímu alkoholu, nejde však o automatický znak každé láhve.
Důležitý je také výnos. Při vysoké úrodě může klesat intenzita barvy a výsledné víno může působit jednodušeji. Regulace výnosu může pomoci se strukturou a koncentrací, sama o sobě ale kvalitu nezaručuje. Totéž platí pro staré keře, které jsou součástí vinařské tradice například v Aragónu i některých australských oblastech. Jejich věk automaticky neznamená nízký výnos ani výjimečné víno; záleží také na stanovišti, kondici vinice a způsobu zpracování.
Červené, růžové i sladší styly
V červených vínech se jako orientační projevy mohou objevit tóny zralého červeného ovoce, bylin, zeminy nebo pepře. Některá vína bývají lehčí a ovocná, jiná mohou být koncentrovanější a plnější. Rozdíl nedělá jen oblast: význam má také výnos, ročník, zralost hroznů, vinifikace a případné míchání. Z názvu Grenache nebo Garnacha proto nelze spolehlivě vyčíst konkrétní chuť, barvu ani kvalitu.
Garnacha a Grenache se používají také pro růžová vína, například v Navarře či Provence. Ani zde název odrůdy neurčuje jediný chuťový profil. O výsledku rozhoduje region a postup výroby. Vedle suchých červených a růžových vín existují také sladší podoby: v jižní Francii se z Grenache vyrábějí fortifikovaná vína Vin Doux Naturel. Sladkost tedy není vlastností samotného názvu odrůdy, ale konkrétního stylu.
Při výběru se proto vyplatí číst etiketu jako celek. Název odrůdy může napovědět, jakou vinařskou tradici hledat, skutečný charakter vína ale ukáže až kombinace regionu, stylu a práce konkrétního producenta.