Řady révy v moderní vinici mohou na první pohled působit podobně, jejich uspořádání se ale liší. Někde se každý rok vyvazuje nový plodný prut, jinde zůstává na keři trvalé rameno. Réva může také růst jako samostatný keř bez souvislé drátěné opory nebo se rozprostírat po vyvýšené konstrukci. Tvarování není jen otázkou vzhledu: ovlivňuje, jak se do porostu dostává světlo, jak jím proudí vzduch a jak snadno se s ním pracuje.
Vedení není totéž co řez
Pojem vedení označuje dlouhodobé uspořádání kmínku, ramen a letorostů na opoře, případně způsob, jakým réva roste bez souvislé opory. Každoroční zimní řez je samostatná, byť navazující činnost: v době vegetačního klidu vinař vybírá dřevo, z něhož v příští sezoně vyrostou nové letorosty. Na jaře a v létě pak může výhony vyvazovat, probírat, zakracovat nebo odstraňovat část listů. Tyto zelené práce upravují právě rostoucí korunu, ale samy o sobě nemění její základní tvar.
Rozdíl dobře ukazuje vztah mezi Guyotem a systémem VSP. Guyot popisuje hlavně způsob, jakým se obnovuje plodné dřevo; VSP znamená svislé uspořádání letorostů v řadě na drátěnce. V jedné vinici tedy může být réva vedena Guyotovým řezem a její zelené výhony přitom uspořádané systémem VSP.
Guyot obnovuje plodný prut každý rok
U Guyotova systému má réva krátký trvalý kmínek a vinař na něm ponechává jednu plodnou jednoletou révu, případně dvě. Tyto pruty vyváže vodorovně podél drátu. Po sezoně se plodné rameno odstraní a nahradí novým, které vyrůstá z vhodného mladého dřeva. Právě pravidelná obnova je pro Guyot charakteristická. Systém nese jméno francouzského lékaře a vinaře Julese Guyota, který jej rozvinul v 19. století.
Guyot se používá zejména v evropských vinicích chladnějšího klimatu. Přístup k jednotlivým prutům usnadňuje jejich výběr při řezu, ale každoroční obnova a vyvazování znamenají ruční práci. Nejde o univerzální předpis pro chladné oblasti: vhodnost závisí také na odrůdě, růstové síle a místních podmínkách.
Kordon drží trvalé rameno
U kordonu se podél drátu udržuje jedno či více trvalých vodorovných ramen. Při běžném řezu na čípky se na nich ponechávají krátké části jednoletého dřeva, zpravidla s jedním až třemi očky. Každoročně se tedy upravují čípky, zatímco rameno zůstává součástí keře po delší dobu. Kordon není synonymem pro řez na čípky: první označuje trvalou část tvaru révy, druhý způsob, jakým se zkracuje mladé dřevo.
Pravidelná řada ramen může dobře zapadat do mechanizovaného provozu, konkrétní možnosti však závisí na konstrukci a organizaci vinice. Kordon se časem udržuje a podle potřeby může vyžadovat obnovu. Zvolený tvar proto ovlivňuje nejen práci při řezu, ale i nároky na opěrnou soustavu a další zásahy během sezony.
Keř a pergola: jiné uspořádání koruny
Keřová forma, označovaná také jako gobelet či bush vine, vede révu jako nízký samostatný keř. Ramena se rozkládají kolem kmínku a souvislá drátěnka obvykle není potřeba. Otevřená, pohyblivá koruna může v některých podmínkách podpořit provzdušnění a pomoci zmírnit teplotní či vodní stres. Neznamená to však, že je keř vždy odolnější vůči suchu: výsledek závisí na stanovišti a přesné výhody této formy nelze zobecnit.
Pergola naopak vede révu po vyvýšené, často vodorovné konstrukci nad hlavou; hrozny mohou viset pod listovou plochou. Podoba těchto soustav se regionálně liší. V severním Portugalsku, v oblasti Vinhos Verdes, se vedle novějších systémů uplatňují také tradiční způsoby vedení, mezi nimi ramadas, bordadura a enforcado. Nejde o jediný univerzální typ pergoly ani o důkaz, že takto jsou vedeny všechny tamní vinice.
U každé konstrukce záleží na tom, jak se v ní listy překrývají. Hustá nebo špatně uspořádaná koruna může bránit proudění vzduchu a zastínit hrozny. V některých soustavách s překrývajícími se listovými stěnami může horní část stínit spodní, což ztěžuje vyzrávání a může zhoršit zdravotní stav hroznů. O výsledku rozhoduje také rozestup stěn a práce s letorosty.
Odrůda, klima i práce rozhodují společně
Vhodná forma se odvíjí mimo jiné od růstového habitu odrůdy. Příklad z oblasti Finger Lakes ve státě New York ukazuje, proč nelze hledat jeden nejlepší systém pro všechny: u některých hybridů a odrůd s převislým růstem se tam využívá vysoký kordon, zatímco pro vzpřímeněji rostoucí odrůdy se může hodit VSP nebo střední kordon. Jako místní příklady se uvádějí hybrid Diamond pro vysoký kordon a Cabernet Franc pro VSP. Nejde o obecné doporučení pro tyto odrůdy v každém regionu.
Rozhoduje také síla růstu. Svislá listová stěna bývá jednodušší a méně nákladná na založení než dělené koruny. Dělený systém může na bujném stanovišti rozložit vegetaci a zachytit více světla, vyžaduje však více drátů a konstrukčního materiálu a může potřebovat širší meziřadí. Vinař tak zvažuje nejen oslunění a provzdušnění, ale i dostupnost pracovníků, potřebnou mechanizaci a náklady na založení a údržbu vinice.
Cílem není hrozny vždy co nejvíce odkrýt. Ve stínu může být vyzrávání obtížnější, ale v horku a při silném slunečním záření může být část listového krytu žádoucí ochranou. Vedení ovlivňuje mikroklima révy, nikoli samo o sobě výslednou chuť vína. Tu utváří také odrůda, stanoviště, ročník, zralost při sklizni a postupy ve sklepě.