Název Italicus Rosolio di Bergamotto napovídá dvě důležité věci: jde o likér z kategorie rosolio a jeho hlavní chuťovou osu tvoří bergamot. Láhev o objemu 0,7 litru s obsahem alkoholu 20 % vytvořil italský barman Giuseppe Gallo. Na trh ji uvedl v roce 2016, tedy jako moderní značku odkazující na starší typ italského aperitivu.
Co znamená rosolio
Rosolio není označení pro jediný přesně vymezený recept. Jde o kategorii sladších aromatizovaných likérů, které mohou mít různé příchutě. Název proto neznamená, že každý rosolio musí být postavený na růžích. U Italicusu je květinová složka součástí širší kompozice, zatímco hlavní roli hraje citrusový bergamot.
Značka spojuje rosolio s historickým italským aperitivem a ve svém příběhu zmiňuje také jeho vazbu na savojský dvůr. Původ samotného slova je ale předmětem jazykovědných výkladů, nikoli jednoznačně uzavřenou otázkou. Někdy se vysvětluje jako „ranní rosa“, tento výklad je však vhodné chápat jako součást příběhu značky, ne jako jistý etymologický závěr.
Bergamot z Kalábrie a květinové doplňky
Základem Italicusu je bergamot z Kalábrie, uváděný s chráněným zeměpisným označením IGP. Citrus doplňuje cedr ze Sicílie a několik dalších rostlinných složek: římský heřmánek, meduňka, levandule, žluté růže a hořec. Přesné poměry ani úplná receptura zveřejněny nejsou, a tak lze mluvit o celkovém charakteru, ne o konkrétní převaze jednotlivých bylin.
Výrobní popis značky rozlišuje dva postupy. Kůra bergamotu a cedru se louhuje ve studené vodě, aby se uvolnily jejich esenciální oleje; tomuto kroku říká „sfumatura“. Ostatní rostlinné složky se několik dní macerují v neutrálním obilném lihu a následně se obě části spojí. Výsledkem je likér s 20 % alkoholu. Popis produktu nezmiňuje zrání v sudech.
Italicus se vyrábí v rodinném lihovaru v Moncalieri nedaleko Turína. Historie tohoto lihovaru sahá podle výrobce do roku 1906; samotná značka Italicus je ovšem podstatně mladší a vznikla až v roce 2016. Gallo její podobu prezentuje jako současnou práci s kategorií rosolio a s italskými botanickými surovinami. Produktový příběh ji zároveň spojuje s rodinnou recepturou, tento údaj je však součástí značkového vyprávění.
Jak chutná a jak jej podávat
Výrobce popisuje vůni jako lehce citrusovou, s tóny růže a levandule. Na patře se podle jeho degustačního profilu nejprve ozývají zralé citrusy, které doprovází mírná hořkost a květinově-kořenitý charakter. Závěr označuje za dlouhý a komplexní. Prakticky to znamená, že Italicus není jen sladký citrusový likér: v jeho profilu se potkává svěžest bergamotu s bylinnými a květinovými prvky.
Značka jej doporučuje jako spritz s proseccem a ledem v poměru jeden díl Italicusu ku jednomu dílu prosecca. Nápoj se podává se třemi zelenými olivami; jejich slanost má doplnit květinové aroma likéru. Poměr není jediným možným způsobem přípravy, ale jde o konkrétní recept, který uvádí výrobce. Díky aperitivnímu určení lze Italicus využít také v dalších míchaných nápojích, kde se uplatní jeho bergamotový a bylinný charakter.
Rosolio, které nestojí jen na růžích
Žlutá růže patří mezi botanické složky Italicusu, není však jeho hlavním tématem. Tím zůstává bergamot, jehož citrusová vůně udává směr celému likéru. Právě spojení výrazné kalábrijské suroviny, dalších italských rostlin a kategorie rosolio vysvětluje, proč se Italicus hodí především do aperitivního podávání, například se šumivým vínem, ledem a olivami.