Odrůdu si často představujeme jako jednotný soubor vlastností. Ve skutečnosti však mohou dvě révy stejné odrůdy nést hrozny, které se v některých znacích liší. Rozdíly nemusí být na první pohled nápadné, ale mohou ovlivnit například velikost bobulí, výnos nebo termín dozrávání. Právě takové vybrané vegetativní linie se označují jako klony.
Klon není nová odrůda
Klon je vegetativní potomstvo jediné rostliny révy. Vinařská odrůda se běžně množí vegetativně, takže nové sazenice zachovávají její identitu. Klonová selekce proto není křížení dvou odrůd ani vznik nové odrůdy. Jde o výběr určité rostliny uvnitř odrůdy a další množení jejího materiálu.
Přesto nejsou všechny révy stejné odrůdy ve všech znacích totožné. Během dlouhého pěstování se v nich mohou objevit spontánní somatické změny. Pokud se změna zachová při vegetativním množení, může se předávat dál. U starých a dlouhodobě pěstovaných odrůd se tak postupně vytvořila vnitroodrůdová rozmanitost, z níž lze vybírat linie s odlišnými vlastnostmi.
Od vybraného keře k nové výsadbě
Při klonové selekci se ve vinici hledá jednotlivá réva, která odpovídá odrůdě, má žádoucí pozorované vlastnosti a je v odpovídajícím zdravotním stavu. Její materiál se vegetativně množí a kandidátní klon se dále ověřuje. Součástí práce je také kontrola identity a zdravotní stavby materiálu; testování může zahrnovat vybrané viry a další škodlivé organismy.
Hodnocení nekončí u toho, zda keř dobře vypadá. Sledují se různé fáze vegetace i vlastnosti hroznů a moštu: například rašení a zrání, citlivost k chorobám, hustota hroznů, velikost bobulí, výnos, cukernatost, kyseliny nebo pH. Někdy se posuzuje také víno z malých zkušebních šarží. Opakování pozorování v několika letech a lokalitách pomáhá odlišit stabilnější vlastnosti od výsledku, který mohl způsobit konkrétní ročník či stanoviště.
Co je žádoucí, záleží na cíli výsadby. Vinař může hledat například nižší nebo pravidelnější výnos, dřívější či pozdější zrání, volnější hrozen nebo vhodné složení hroznů pro zamýšlený styl. Ani vyšší výnos, ani ranější dozrávání nejsou automaticky výhodou. Podstatné je, zda se vlastnosti konkrétního materiálu hodí do daných podmínek a záměru pěstitele.
Klonová a hromadná selekce
Klonová selekce vychází z jedné vybrané matečné révy. Hromadná, někdy označovaná jako massální, naproti tomu vybírá více vhodných keřů z vinice a rozmnožuje materiál z této skupiny. Nejde o množení ze semen: vybrané rostliny se dál zachovávají vegetativně.
Rozdíl je především v tom, kolik linií výsadba zachovává. Materiál z jednoho klonu může nabídnout přesněji vymezený soubor vlastností. Hromadná selekce obvykle uchovává větší vnitroodrůdovou rozmanitost, protože vychází z více keřů. To může být cenné například u starších vinic, zároveň však vyžaduje pečlivý výběr rostlin i kontrolu jejich zdravotního stavu. Žádný z přístupů není univerzálně lepší; každý slouží jinému cíli.
Proč vysazovat více klonů
Vinař se nemusí rozhodnout jen pro jednu klonovou variantu. Může vysadit několik klonů společně, případně je pěstovat v oddělených blocích. Oddělené parcely umožňují sledovat, jak se jednotlivé varianty chovají, a rozhodnout o jejich využití až později. Hrozny nebo hotová vína lze následně kombinovat podle zamýšleného výsledku.
Víceklonová výsadba může rozložit riziko, protože jednotlivé klony nemusí na stejné podmínky reagovat totožně. Není to ale automatická ochrana před nepříznivým ročníkem ani příslib lepšího vína. Výsledek závisí na tom, které klony vinař zvolí, jak je rozmístí a jak s jejich hrozny naloží.
Kód klonu není chuťová předpověď
Označení klonu samo o sobě neříká, jak bude hotové víno chutnat ani zda bude kvalitnější než víno z jiné varianty. Číselné kódy navíc souvisejí s konkrétními šlechtitelskými nebo certifikačními systémy a jejich význam se nemusí napříč zeměmi shodovat. Užitečnou informací může být, jaké vlastnosti se u klonu sledují a v jakých podmínkách byl ověřován; samotný název či číslo však není chuťovým hodnocením.
Klon je jen jedna část příběhu vinice. Roubovaná sazenice spojuje ušlechtilou část zvoleného klonu s podnoží, která může ovlivnit růst i pěstitelské vlastnosti. Do hry vstupuje také půda, dostupnost vody, počasí daného ročníku a rozhodnutí vinaře ve vinici i ve sklepě. Stejný klon proto nemusí na dvou místech přinést stejný výsledek.
Klonová variabilita pomáhá vinaři vybírat rostlinný materiál podle konkrétního cíle. Neznamená však, že jedna varianta má univerzálně navrch. Teprve ve spojení s podnoží, stanovištěm a způsobem práce se ukáže, jaké vlastnosti může vybraný klon ve skutečnosti nabídnout.