Laphroaig The Ian Hunter Story Book III nese podtitul Source Protector, tedy ochránce zdroje. Nejde jen o označení pro dlouho zrající whisky: třetí díl série připomíná Iana Huntera a jeho spojení s Kilbride Stream, potokem, z něhož palírna čerpá vodu. Samotná whisky je 33letý single malt z Islay, destilovaný v roce 1987 a vydaný v roce 2021. Zrála v sudech po bourbonu a lahvuje se při 49,9 % alkoholu.
Ian Hunter a pramen Kilbride Stream
Ian Hunter vedl Laphroaig v letech 1908 až 1944 a byl posledním členem rodiny Johnstonových, který palírnu vlastnil a řídil. Značka mu připisuje důležitou roli při jejím rozvoji: mimo jiné zajištění nájemní smlouvy k palírně v roce 1922, posílení obchodu ve Spojených státech během prohibice a prosazení amerického bílého dubu pro zrání whisky.
Podtitul Source Protector odkazuje na vodní zdroj palírny. V příběhu, který Laphroaig vypráví, Hunter po dlouhém sporu získal pozemky sahající až k prameni, aby Kilbride Stream ochránil. Historie vody v palírně má i starší kapitolu: v roce 1907 se Peter Mackie pokusil tok zablokovat. Jde o různé události, které značka zasazuje do širšího příběhu o významu vody pro provoz Laphroaigu.
Book III je třetím z pěti vydání série The Ian Hunter Story. Jednotlivé díly připomínají různé stránky Hunterova odkazu; tento se soustředí právě na ochranu vodního zdroje. Souvislost s vodou tak není pouhou historickou vsuvkou: palírna uvádí, že Kilbride Stream používá při výrobě.
Rašelina a sudy po bourbonu
Konkrétní edice zrála plných 33 let v sudech po bourbonu a nebyla filtrována za studena. Výrobce ji popisuje jako setkání typické rašeliny Laphroaigu s krémovými tóny lékořice. Dlouhé zrání zde tedy neznamená, že by kouř ustoupil do pozadí; v degustačních poznámkách se objevuje vedle ovoce, sladkosti, koření i dubových vlivů.
Laphroaig obecně popisuje svůj výrobní postup jako sladování ječmene na vlastních sladových podlahách a jeho sušení nad rašelinovým kouřem, následované kvašením a dvojitou destilací v měděných kotlích. Tyto informace přibližují styl palírny, nejsou však podrobným záznamem výroby konkrétního destilátu z roku 1987. Palírna také spojuje charakter své rašeliny a okolní krajiny s bylinnými a přímořskými rysy whisky.
Co čekat ve vůni a chuti
V oficiálním degustačním profilu se ve vůni objevují hruška, broskev a meruňka, sladkost připomínající kondenzované mléko, med, růžové lístky a muškátový oříšek. Celek doplňuje popelavě suchá rašelina. Na patře výrobce zmiňuje sladký ovocný sirup, anýz a krémovou lékořici; závěr popisuje jako popelavý, vanilkový a kouřový.
Jiný pohled nabízí nezávislá recenze, která zdůrazňuje kouř, mořskou slanost a popel, ale také citronové bonbony, broskve a ananas. V chuti recenzent zaznamenal tropické ovoce, dub, pepř, zázvor, jemný jód a vosk, zatímco závěr podle něj působil sušeji, s mátou a bílým pepřem. Takové poznámky jsou osobním senzorickým hodnocením; při degustaci se mohou jednotlivé vjemy lišit.
Jak ji podávat
Pro první ochutnání dává smysl nalít whisky čistou a dopřát jí chvíli ve sklenici, aby se vůně mohla rozvinout. Teprve potom lze zkusit malé množství vody a sledovat, zda se změní vnímaná sladkost, kouř nebo koření. Jde o obecný způsob, jak si s výraznou whisky pohrát, nikoli o zvláštní pokyn výrobce. U edice s 49,9 % alkoholu může být užitečné porovnat několik malých doušků bez vody a s ní.
Laphroaig The Ian Hunter Story Book III tak nabízí dvě roviny čtení: dlouze vyzrálý destilát, v němž se rašelina potkává s ovocnými a krémovými tóny, a historický příběh o člověku, který se podle vyprávění značky zasadil o ochranu vody pro palírnu. Právě spojení konkrétního místa, jména a stylu whisky dává této edici její jasně vymezené téma.