Martini Vermouth Bianco v litrové lahvi je italský sladký vermut s obsahem alkoholu 15 %. Název Bianco znamená „bílý“, nápoj ale nemá být bezbarvý: výrobce jeho odstín popisuje jako bledě zlatavý a u českého produktu se uvádí jemná slámová barva. Jde tedy především o označení stylu, nikoli o přesný popis barvy ve sklenici.
Od turínské firmy k Biancu
Příběh Martini Bianco je mladší než příběh samotné značky. Martini & Rossi založili v červenci 1863 v Turíně Alessandro Martini, Teofilo Sola a Luigi Rossi. O rok později firma zvolila za místo svého výrobního závodu Pessione, obec nedaleko Turína, která zůstala důležitou součástí její historie.
Martini Bianco značka datuje do roku 1910. Mezi založením firmy a uvedením této varianty tak uplynulo téměř půl století. Bianco se od ostatních vermutů Martini odlišuje především svým světlým vzhledem a sladším, vanilkově laděným aromatickým profilem.
Víno, byliny a neveřejná receptura
Základem jsou podle výrobce bílá vína, mezi nimi Trebbiano, která se aromatizují směsí botanicals. Dodavatelský popis produktu zmiňuje bylinky, květiny a koření. Kompletní seznam složek, jejich poměry ani podrobný postup jejich zpracování však značka nezveřejňuje, takže konkrétní recepturu nelze spolehlivě popsat.
Vermut patří mezi aromatizovaná vína. Evropská pravidla této kategorii předepisují nejméně 75% podíl vinařských produktů a označení vermut spojují s typickým aromatem rostlin rodu Artemisia. To vysvětluje, proč se u vermutu vedle vína mluví o bylinném základu. Neznamená to ale, že známe přesné složení Martini Bianco.
Český katalog u této varianty uvádí Itálii a Piemonte. Tento regionální údaj sám o sobě nedokládá, že veškeré použité víno pochází z Piemontu, ani že produkt nese konkrétní chráněné označení původu. Výrobce také u Bianca nezveřejňuje údaje, které by potvrzovaly zrání v sudech.
Vanilka, byliny a mírná hořkost
Výrobce charakterizuje Martini Bianco jako hladké a jemně sladké, s tóny vanilky a aromatických bylin. V jeho chuťovém popisu se objevují také sladké květinové kořenité tóny a mírná hořkost. Právě ta může sladkost vyvažovat a připomínat, že vermut není jen ochucené sladké víno, ale nápoj s výrazným bylinným charakterem.
Označení „sladké“ je užitečným vodítkem při výběru, nelze z něj však odvodit přesný obsah cukru v konkrétní lahvi. Ten není v poskytnutých údajích specifikován. Při ochutnávání dává smysl vnímat Bianco jako sladší styl a sledovat, jak se vedle vanilkového dojmu prosazují byliny a jemná hořkost.
Samotné, s tonikem i ve Spritzu
Martini doporučuje Bianco podávat samotné nebo na ledu. Katalog produktu uvádí teplotu 10–12 °C; jde o praktické doporučení pro servírování této položky, nikoli o podmínku, bez níž by vermut nešlo pít. S ledem se hodí také k jednoduchému aperitivu s tonikem. Coca-Cola HBC navrhuje míchat Bianco s tonikem v poměru 1:1.
Výrobce nabízí i vlastní variantu Bianco Spritzu. Do sklenice s ledem patří 50 ml Martini Bianco, 75 ml Martini Prosecca a 25 ml sody. Nápoj se doplňuje mátou, citronem a jahodou. Značka k němu doporučuje slané a aromatické občerstvení, například grilované artyčoky nebo pikantní focacciu. Jde o návrhy pro aperitivo, ne o jediný správný způsob podávání.
Martini Bianco tak může fungovat ve dvou různých rolích: jako samostatně podávaný vermut, u něhož vynikne jeho sladko-bylinný profil, i jako základ lehce míchaného nápoje. V obou případech zůstává důležitou součástí charakteru spojení vína, aromatických rostlin a koření.