Silvestr si často představujeme jako okamžik, kdy se o půlnoci zvednou sklenky a všichni si připijí na nový rok. Ve světě ale slavnostní nápoj nebývá vždy spojený pouze s posledními vteřinami 31. prosince. Někde se pije během veřejného odpočtu, jinde patří k prvnímu novoročnímu ránu a v dalších kulturách je důležitější jídlo, návštěva nebo symbolický dar než samotný alkohol.
Španělsko: dvanáct hroznů a sklenka cavy
Ve Španělsku začíná nový rok trochu jinak než pouhým přípitkem. O půlnoci se jí dvanáct hroznů, jeden při každém úderu hodin. Každý z nich představuje jeden měsíc nadcházejícího roku a zvládnout všech dvanáct má přinést štěstí i prosperitu.
Tradice je pevně spojená s údery hodin na madridském náměstí Puerta del Sol. Lidé ji sledují přímo na místě, doma s rodinou i prostřednictvím televizního přenosu. Teprve po hroznech přichází prostor pro přípitek – často se šumivým vínem, zejména cavou. Ta zde nefunguje jen jako alkoholický nápoj, ale jako slavnostní tečka za přesně načasovaným rituálem.
Itálie: čočka pro peníze, místní spumante pro přípitek
Italský novoroční stůl staví symboliku prosperity především na jídle. Čočka svým tvarem připomíná mince a její konzumace má přinést finanční dostatek. Často se podává společně s vepřovým masem, například s cotechinem nebo zampone.
Přípitek může doprovodit místní šumivé víno, ovšem Itálie nemá jeden jednotný nápojový standard platný pro všechny regiony. Uplatňují se různá spumante a v některých částech země také místní speciality. Alkohol zde doplňuje novoroční symboliku jídla: čočka má připomínat hojnost a šumivé víno slavnostní charakter okamžiku.
Japonsko: nový rok nezačíná nutně půlnočním přípitkem
Japonský přelom roku ukazuje, že novoroční nápoj nemusí být spojený s hlučnou půlnocí. Večer 31. prosince se tradičně podává toshikoshi soba, pohanková polévka s dlouhými nudlemi. Jejich délka symbolizuje dlouhý život, odolnost a také přerušení smůly či starostí z uplynulého roku.
Nápojová tradice přichází výrazněji až s prvním novoročním ránem. Otosu je slavnostní nápoj, kterému se připisuje schopnost odhánět zlo a přát dlouhému životu. Není přesné automaticky ho označovat za běžné saké – v novoročním kontextu jde o samostatný rituální nápoj, jehož přesná receptura se v jednotlivých popisech neuvádí jednotně.
Při návštěvě chrámů se může podávat také amazake, rýžový nápoj připravovaný s koji. Japonský novoroční rituál se tak rozprostírá od posledního večera starého roku přes první ráno až do následujících dnů. Vedle alkoholických variant v něm má své místo i nápoj, který mohou pít lidé bez zájmu o alkohol.
Skotsko: whisky jako přípitek, dar i uvítání
Ve Skotsku se oslavy Nového roku označují jako Hogmanay. Whisky se při nich objevuje v několika rolích: jako malý přípitek, nápoj sdílený během čekání na půlnoc i jako součást návštěvy domácnosti.
V oblasti Speyside, například v Dufftownu, se při čekání na půlnoc tradičně sdílejí sklenky whisky společně s shortbreadem. Nápoj se objevuje také při zvyku first-footing. První návštěvník, který po půlnoci vstoupí do domu, přináší symbolické dary a jedním z nich může být právě whisky. Nejde tedy jen o obsah sklenky, ale také o gesto pohostinnosti a přání dobrého začátku roku.
Skotská whisky se pro podobný rituál hodí i svou kulturní rolí. Důležitější než přesný chuťový profil konkrétní lahve je zde samotný dram – malá porce sdílená s ostatními při setkání, návštěvě nebo slavnostním okamžiku.
Brazílie: espumante na pláži pod ohňostroji
Brazilský Réveillon nabízí zcela jinou kulisu než zimní evropské oslavy. V Riu de Janeiru se tisíce lidí scházejí na pláži Copacabana, kde nový rok vítají hudbou, odpočtem a ohňostroji. Teplé počasí a otevřený prostor dávají oslavám výrazně veřejnější a letnější podobu.
K typickým slavnostním nápojům patří espumante, tedy šumivé víno. Otevírání lahví se stává součástí půlnočního okamžiku doma i na veřejných oslavách. Neznamená to však, že by šumivé víno bylo jediným nápojem celého Réveillonu. Podle místa a situace se objevuje také pivo, víno, nealkoholické nápoje a další občerstvení.
Půlnoc není všude hlavním bodem
Při srovnání těchto tradic je vidět několik rozdílů. Šumivé víno se nejčastěji váže k přesnému okamžiku půlnoci – ať už doprovází španělské hrozny, italskou novoroční večeři nebo brazilský odpočet s ohňostroji. Whisky naopak může být součástí delšího komunitního setkání a japonské otoso či amazake patří především k novoročnímu ránu a dnům, které následují.
Společným jmenovatelem není konkrétní druh alkoholu, ale význam, který nápoj v dané kultuře dostává. Cava a espumante zdůrazňují slavnostní okamžik, whisky vyjadřuje sdílení a pohostinnost, zatímco japonské nápoje doprovázejí přechod do nového období. A někdy je hlavním symbolem štěstí místo přípitku miska čočky, dvanáct hroznů nebo dlouhé nudle.
