Na etiketě chilského vína se může objevit País, na argentinském Criolla Chica. Jde o dva místní názvy odrůdy Listán Prieto, staré španělské révy, která se v Jižní Americe zabydlela už v raném koloniálním období. Dnes přitahuje pozornost vinařů, kteří z ní chtějí dělat vína lehčí a svěžejší než mohutné červené, s nimiž si mnozí spojují jihoamerické vinařství.
Réva, která procestovala kontinent
Španělští kolonizátoři přivezli Listán Prieto do Ameriky v polovině 16. století. V následujících staletích se rozšířila v dnešním Chile, Argentině, Peru, Paraguayi i částech Bolívie. V 17. a 18. století patřila k důležitým révám regionu a sloužila k výrobě vína i destilátů. Přibližně do poloviny 19. století měla v jihoamerickém vinařství výrazné postavení.
Pak začaly v Chile i Argentině převládat výsadby francouzských odrůd a vína inspirovaná evropským modelem. País a Criolla Chica ustoupily do venkovských oblastí a menších hospodářství. K jejich novému objevování dochází od přelomu 20. a 21. století, zejména v Chile. Významné jsou jižní vinařské oblasti Maule, Itata a Bío Bío, kde se zachovaly i staré výsadby.
Názvy ale nelze sloučit do obecného slova „Criolla“. V Argentině označuje Criolla Chica právě Listán Prieto, zatímco Criolla Grande je jiná odrůda. V Peru se v některých souvislostech používá název Negra Criolla. Regionální pojmenování mají vlastní historii, a proto je dobré číst je podle konkrétní země, ne jako zaměnitelná synonyma.
Starý keř není recept na dobré víno
Některé chilské výsadby jsou pěstovány nasucho, bez pravidelné závlahy, a réva roste jako nízké keře bez drátěného vedení. V určitých lokalitách se uvádějí keře staré i přes dvě stě let. Nejde však o běžný věk všech vinic País a údaj o stáří sám o sobě nic nevypovídá o tom, jak bude víno chutnat. Rozhoduje také stav keřů, výnos, poloha a péče o vinici.
Totéž platí pro sklepní postupy. Vinaři mohou volit šetrnou extrakci, spontánní kvašení, polosirouhlíkové kvašení nebo tradiční otevřené kádě z místního dřeva raulí. Kvašení a zrání mohou probíhat v nerezu, betonu či hliněných nádobách zvaných tinajas. Žádná z těchto metod není povinnou součástí odrůdy a tradiční nádoba ani nízký zásah automaticky nezaručují kvalitu.
Od svěžího červeného po rosé
País nemá jediný chuťový profil. V teplejších částech oblasti Maule mohou vína působit zraleji ovocně, zatímco v Bío Bío se objevují kořenité a bylinné tóny. Rozdíly mezi polohami a vinaři jsou podstatné, takže samotné odrůdové jméno nepředpoví přesnou chuť ani tělo.
Při šetrném zpracování může vzniknout lehké, aromatické červené s jemnějšími tříslovinami. Vinař může zvolit také růžovou nebo šumivou podobu, případně País použít ve směsi s dalšími odrůdami. Dřívější sklizeň obecně pomáhá zachovat svěžest a omezit dojem plné zralosti; delší vyzrávání hroznů a výraznější kontakt se slupkami mohou vést k plnějšímu, tmavšímu či strukturovanějšímu projevu. Jde o obecné možnosti, nikoli o neměnná pravidla pro každou lahev.
V Chile se můžete setkat také s označením Pipeño. To neznamená synonymum odrůdy País, ale odkazuje na tradiční styl či vinařskou tradici. Konkrétní význam i složení je proto třeba posuzovat u daného vína; samotné slovo Pipeño nepotvrzuje, že je vyrobené výhradně z País.
Jak číst etiketu a vybrat styl
Název País nebo Criolla Chica napovídá odrůdu, ale neříká, zda jde o červené, růžové, šumivé nebo směsné víno. Při výběru sledujte také oblast, ročník a případné údaje o konkrétní vinici či způsobu výroby. Výrazy jako „staré keře“ nebo „nízkozásahové“ mohou popisovat původ a přístup vinaře, nejsou však samy o sobě zárukou kvality.
Ani odrůdové označení vždy neznamená stoprocentní obsah dané révy. Pravidla se liší podle země: argentinská úprava stanoví pro jednoodrůdové víno nejméně 85 % uvedené odrůdy a pro uvedený ročník nejméně 85 % vína z dané sklizně. Chilská norma pro vína s označením původu stanoví nejméně 75 % uvedené odrůdy a ročníku. Tyto limity se vztahují k příslušným národním pravidlům a jejich použití závisí na konkrétní etiketě.
Podávání a jídlo
Lehčí, svěží a málo tříslovinné červené País můžete podávat mírně podchlazené. U plnější nebo výrazněji strukturované lahve se řiďte jejím stylem, nejde o pravidlo pro všechna vína odrůdy. K lehčím červeným se hodí uzeniny a paštiky, grilovaná zelenina, pečená drůbež nebo grilované ryby. Růžové lze spojit s lehčími jídly, šumivé nabídnout jako aperitiv. Vždy je lepší přizpůsobit párování konkrétní lahvi a intenzitě pokrmu.
País tak ukazuje, jak se může historická odrůda proměnit bez toho, aby ztratila spojení s místní tradicí. Její stáří a názvy na etiketě jsou dobrým začátkem orientace, ne hotovým hodnocením. O výsledku rozhodují konkrétní hrozny, místo a rozhodnutí vinaře.