Parfait d’Amour v překladu z francouzštiny znamená „dokonalá láska“. Název patří likéru francouzského původu, který je doložený už v 18. století. Jeho receptura se však v průběhu času měnila podle období i výrobce. Nejde tedy o nápoj s jediným neměnným složením, které by bylo možné jednoduše obnovit.
Na tuto tradici navazuje český likér Legendy Parfait d’Amour od Žufánka. Má 35 % alkoholu a prodává se v půllitrové lahvi. Vznikl jako třetí část projektu Tekuté legendy, který Žufánek připravuje společně s Romanem Vaňkem. Edice čítá 1 000 lahví a výrobce uvádí, že po jejím vyprodání další vyrábět nebude.
Historický název, současná interpretace
Žufánek svůj likér představuje jako návrat k historické podobě Parfait d’Amour. Takové tvrzení je dobré chápat jako interpretaci dobových receptů, ne jako obnovení jediné všeobecně uznávané receptury. Podoba likéru se totiž historicky proměňovala a spolu s ní také používané suroviny. Výrobce uvádí, že při přípravě pracoval s archivními materiály Romana Vaňka a posuzoval nejen složení, ale i barvu nápoje.
Žufánek odkazuje také na zmínku o Parfait d’Amour z 1. března 1777, kterou spojuje s brněnským Týdenním zpravodajským přehledem Královské privilegované banky Panny Marie. Jde o historickou stopu, na kterou upozorňuje výrobce; podstatné pro dnešní láhev je především to, že její recepturu vytvářel jako vlastní výklad starší tradice.
Tato kapitola projektu Tekuté legendy je věnovaná Karlu Napoleonu Ballingovi (1805–1868), chemikovi a pedagogovi působícímu na pražské polytechnice. Žufánek jeho odkaz spojuje s měřením cukerných roztoků a kvasnou chemií. Jméno Ballinga tak připomíná vědeckou stránku práce s kvašením a složením nápojů, nikoli místo původu likéru.
Vínovice, citrusy a koření
Základem receptury je vínovice. Výrobce dále uvádí pomerančovou a citronovou kůru, hřebíček, kardamom, mátu, mandle a další byliny a koření. Přesné poměry ani podrobný výrobní postup veřejně nepopisuje, takže nelze spolehlivě určit, jak dlouho jednotlivé složky odpočívají nebo zda se při výrobě používá konkrétní způsob macerace. Výrobce nezmiňuje ani zrání v sudech.
Pro barvu používá přírodní barvivo košenilu, tedy karmín. Hotový likér popisuje jako rubínově červený s jemným fialovým tónem; při přibližování historického předobrazu zároveň zdůrazňuje purpurovou barvu. Tyto popisy se vztahují k představě výrobce o dobové podobě, nikoli k pevné barevné normě všech likérů označovaných jako Parfait d’Amour.
Také sladkost je součástí současné interpretace. Žufánek uvádí, že ji oproti receptuře, kterou považuje za původní, upravil pro dnešní vkus. Konkrétní obsah cukru ale neuvádí. U likéru s historickým názvem je to podstatný detail: výsledná chuť není pouhou kopií jedné staré formule, nýbrž současným rozhodnutím výrobce v rámci proměnlivé tradice.
Jak se projevuje a s čím ho podávat
V degustačním popisu Žufánek zmiňuje ve vůni růži, pomerančový květ a citrusovou kůru. V chuti podle výrobce vystupují květy a mandle, doplněné jemnou sladkostí a lehkým kořením; dozvuk charakterizuje jako hladký a dlouhý. Jde o popis zamýšleného aromatického profilu, který pomáhá představit směr receptury, nikoli o záruku, že každý bude jednotlivé tóny vnímat stejně.
Výrobce doporučuje podávat likér samostatně, lehce vychlazený, případně jako digestiv. Díky květinovým a citrusovým tónům jej navrhuje také do koktejlů: jako doplněk ke ginu nebo vodce, případně v kombinaci se šampaňským. Konkrétní recepty neuvádí, takže při míchání dává smysl začít menším množstvím a nechat Parfait d’Amour fungovat jako aromatický akcent. Jeho vlastní vůně i barva mohou výsledný nápoj výrazně ovlivnit.
Legendy Parfait d’Amour tak spojuje několik vrstev: francouzský likérový název s dlouhou, ale proměnlivou historií, českou výrobu v lihovaru Žufánek v Boršicích u Blatnice a současnou recepturu postavenou na vínovici, citrusové kůře, květinových motivech a koření. Limitovaný náklad z něj dělá uzavřenou kapitolu projektu, jehož hlavním tématem je hledání podoby starých nápojů pro dnešní chuť.