Pastis se ve Francii podává hlavně jako aperitiv, obvykle naředěný vodou. Henri Bardouin je jeho výrazně bylinnou podobou: výrobce uvádí směs více než 65 rostlin a koření, v níž anýz doplňují místní provensálské byliny i suroviny z jiných částí světa. Standardní lahev o objemu 0,7 litru má 45 % alkoholu.
Z destilerie ve Forcalquier k vlastnímu pastisu
Příběh značky se odehrává ve Forcalquier, městě v departementu Alpes-de-Haute-Provence. Tamní Destilerie de Lure vznikla v roce 1898. Podnik koupil v roce 1924 Paul Ferréoux a za jeho vedení se začal vyrábět pastis Paulanis, který se stal předchůdcem pozdějšího produktu Henri Bardouin.
Henri Bardouin se k destilerii připojil během druhé světové války a později se podílel na jejím vedení. V roce 1962 se stal jejím jediným vlastníkem. Zájem o aromatické a léčivé rostliny pomohl rozvíjet bylinné know-how firmy, ale samotný pastis nesoucí jeho jméno přišel až mnohem později. Distilleries et Domaines de Provence jej uvedly v roce 1990.
Historie firmy tak sahá dál než historie konkrétní značky. Zároveň jde o období, kdy se francouzské lihovarnictví stále vyrovnávalo s následky zákazu absintu z roku 1915. Ten je užitečným širším kontextem pro vývoj anýzových nápojů, nikoli však datem vzniku pastisu Henri Bardouin.
Macerace, destilace a míchání
Výrobce popisuje recepturu jako směs více než 65 rostlin a koření. Z okolí Forcalquier a náhorní plošiny Mourres pocházejí například tymián, saturejka, šalvěj či rozmarýn. Mezi dalšími uváděnými surovinami jsou badyán, lékořice, skořice a kardamom. Jde o výběr z receptury, nikoli o její úplný seznam: přesné složení a poměry zveřejněné nejsou.
Jednotlivé rostliny a koření se nejprve macerují v alkoholu. Doba se podle suroviny pohybuje přibližně od dvou týdnů do tří měsíců. Po vylisování nebo přefiltrování části nálevů následuje destilace aromatických složek v kotlíkové aparatuře. Nálevy a destiláty se pak míchají, směs se upraví vodou na 45 % alkoholu a nechá odstát. Nakonec ji výrobce dvakrát filtruje a kontroluje degustací před lahvováním.
Nejde tedy o nápoj, jehož charakter vzniká zráním v sudu. Podstatná je práce s rostlinnými surovinami a výsledné vyvážení jejich nálevů a destilátů. Výrobce u standardní varianty uvádí také obsah cukru 50 gramů na litr.
Anýzový začátek, bylinný dozvuk
Výrobce popisuje barvu jako žlutou se zelenými odlesky. Ve vůni má být nejprve patrný anýz, po němž přicházejí kořenité tóny. V degustačním popisu zmiňuje také kardamom, pelyněk, hřebíček, pepř, skořici, muškátový oříšek a šalvěj. Chuť charakterizuje svěžím nástupem a bohatším, dlouhým závěrem; výsledný dojem se může lišit podle způsobu podávání i osobního vnímání.
Po přidání vody se nápoj zakalí. Je to běžná součást podávání pastisu a zároveň viditelná proměna nápoje ve sklenici. U Henri Bardouin ji výrobce spojuje s aromatickými oleji obsaženými v rostlinných složkách. Voda navíc zjemní vysokou původní lihovitost a umožní vnímat vůni i chuť v jiné podobě.
Jak pastis podávat
Henri Bardouin se tradičně podává před jídlem jako aperitiv. Výrobce doporučuje jeden díl pastisu na šest až deset dílů čisté, chladné vody; lze přidat také led. Poměr je možné upravit podle toho, jak výrazný anýzový a bylinný profil ve sklenici preferujete. Vhodným začátkem je menší množství vody, které lze postupně doplnit.
Značka doporučuje pastis kombinovat s rybami, zeleninou a pikantními pokrmy. Vedle klasického podávání s vodou jej lze využít také v koktejlech nebo při vaření. Výrobce nabízí například recepty na Pastis Spritz a Vieux Port; jde o jeho vlastní návrhy, nikoli o historicky ustálené klasiky.
Henri Bardouin tak ukazuje, že pastis nemusí stát pouze na anýzu. Jeho charakter vychází z kombinace místních provensálských bylin, dalších rostlinných surovin a koření, zpracovaných různými způsoby a následně spojených do jedné směsi. Právě ředění vodou pomůže tento vrstevnatý profil otevřít a současně zůstává nejpřirozenějším způsobem, jak nápoj ochutnat.