Piña Colada patří k nejznámějším portorickým koktejlům. Její základ tvoří rum, ananas a kokos, ale přesné poměry ani způsob přípravy nejsou jednotné. Může být lehčí a protřepaná, nebo hustá a rozmixovaná s ledem. Právě volba kokosové suroviny přitom často rozhodne, zda bude výsledek vyvážený, nebo příliš sladký a těžký.
Portorický koktejl s několika příběhy o vzniku
Nejznámější verzi původu spojuje hotel Caribe Hilton v San Juanu s barmanem Ramonem „Monchitem“ Marrerem. Hotel uvádí, že koktejl vytvořil v roce 1954 a následně jej hostům podával po 35 let. Další barman hotelu, Ricardo García, si také nárokoval vznik Piña Colady v témže roce, podle jeho vyprávění jako improvizaci v době, kdy nebyl k dispozici kokos.
Vlastní příběh nabízí i restaurace Barrachina ve Starém San Juanu. Ta připisuje koktejl barmanovi Ramonu Portasovi Mingotovi a datuje jeho vznik do roku 1963. Spor mezi podniky se vedl už v roce 1980 a jasné rozřešení nemá. Přesnější je proto mluvit o několika portorických nárocích na autorství, nikoli o jednom bezpečně potvrzeném vynálezci. Příběh o pirátu Robertu Cofresím, který měl připravovat podobný nápoj pro svou posádku, patří k lidovým vyprávěním, ne k doložené historii dnešního koktejlu.
Piña Colada je označována za oficiální nápoj Portorika od roku 1978. Její význam tak přesahuje hotelové bary a turistické menu: je součástí portorické nápojové identity. Španělský název lze přeložit jako „cezený ananas“, přestože současné recepty mohou používat šťávu, pyré i celé ovoce.
Kokosové výrobky nejsou zaměnitelné
V receptech se nejčastěji objevuje cream of coconut, tedy slazený kokosový výrobek určený mimo jiné do koktejlů. Dodá kokosovou chuť, cukr i hustotu. Není to totéž co kokosová smetana: ta je neslazená a koncentrovanější než kokosové mléko. Kokosové mléko je řidší emulze kokosové dužiny ve vodě, a proto koktejl obvykle méně zahustí.
Samotné označení na obalu nemusí být vždy jednoznačné, proto se vyplatí zkontrolovat složení a sladkost. Pokud místo slazeného cream of coconut použijete neslazenou kokosovou smetanu, bude třeba případně přidat trochu cukrového sirupu. Kokosové mléko zase může směs naředit. Stejný objem těchto surovin proto nepřinese stejný výsledek.
Dvě domácí varianty přípravy
Jako praktický výchozí poměr pro jednu porci můžete zkusit 50 ml bílého rumu, 30 ml slazeného cream of coconut, 60 ml ananasové šťávy a 10–15 ml limetové šťávy. Jde o domácí variantu, nikoli o jedinou závaznou či historicky doloženou recepturu. Limeta navíc není povinná: pomáhá hlavně tehdy, když je ananas nebo kokosový výrobek výrazně sladký.
Protřepaná, lehčí Piña Colada
Rum, ananasovou šťávu, cream of coconut a případně limetu protřepejte s ledem a přeceďte do vychlazené sklenice s čerstvým ledem. Tato verze bývá lehčí než směs z mixéru. Protřepávejte jen do vychlazení, aby se nápoj zbytečně nenaředil. Pokud použijete sladší šťávu, začněte s menší dávkou kokosového výrobku a doslaďte až po ochutnání.
Mražená, hustší varianta
Pro mraženou verzi rozmixujte suroviny s drceným ledem. Hustší a výraznější ovocnou texturu získáte, když část ledu nahradíte mraženým ananasem. Led přidávejte postupně: příliš mnoho směs naředí, zatímco při nadměrné hustotě pomůže trocha ananasové šťávy. Klínek ananasu nebo koktejlová třešeň mohou sklenici ozdobit, pro samotný recept ale nejsou určující.
Jak doladit sladkost, kyselost a texturu
Nejprve ochutnejte ananasovou šťávu i kokosovou složku. U slazeného cream of coconut nepřidávejte automaticky další cukr; sladkost upravujte po malých dávkách a raději začněte střídmě. Pokud koktejl působí těžce nebo přeslazeně, přidejte trochu limetové šťávy. Kyselost zvyšujte postupně, aby nepřekryla ananas.
Hustotu ovlivní hlavně led, mražené ovoce a množství šťávy. Více ledu nebo ananasu směs zahustí, další šťáva ji zředí. V každé variantě má zůstat patrná rovnováha rumu, ovoce a kokosu; konkrétní poměr si ale můžete přizpůsobit použitým surovinám i tomu, zda dáváte přednost lehčímu, nebo krémovějšímu drinku.
