Pinotage je modrá moštová odrůda, která se zrodila v Jižní Africe a dodnes je s tamním vinařstvím úzce spojená. Její jméno napovídá původ: vzniklo spojením názvu Pinot Noir a koncovky odvozené od Cinsault, odrůdy, které se v Jižní Africe dříve říkalo Hermitage. Příbuzenský původ však není jednoduchým návodem k tomu, jak bude hotové víno chutnat. Výslednou podobu výrazně ovlivňuje místo, ročník i rozhodnutí vinaře.
Od šlechtitelského pokusu k jihoafrické ikoně
Pinot Noir a Cinsault zkřížil profesor Abraham Izak Perold ze Stellenbosch University 17. listopadu 1924. Semena vysadil následující rok. Po jeho odchodu ze Stellenbosche sazenice téměř upadly v zapomnění, než je zachránil akademik Charlie Niehaus a postaral se o jejich další množení.
První víno z Pinotage vzniklo v roce 1941, první komerční výsadby následovaly roku 1943. Na etiketě se název odrůdy objevil později: nesl jej ročník 1959 od vinařství Lanzerac, který byl uveden na trh v roce 1961. Tyto milníky ukazují, že mezi vznikem nové révy a jejím pevným místem ve vinařství uplynulo několik desetiletí.
V sedmdesátých letech si Pinotage vysloužil kritiku části britských degustátorů a jeho pověst se na čas zhoršila. Některé dobové popisy se soustředily na nepříjemné tóny, které se pak začaly s odrůdou spojovat příliš obecně. Od osmdesátých a devadesátých let ji jihoafričtí vinaři znovu rozvíjeli a hledali různé cesty, jak s ní pracovat. Dnes se Pinotage pěstuje napříč zemí, od vnitrozemských oblastí po pobřeží, a vedle jednoodrůdových vín se objevuje také ve směsích Cape Blend.
Co utváří styl Pinotage
Rozdíly začínají na vinici. Pinotage dozrává poměrně brzy a tvoří drobné bobule se silnější slupkou. Pěstuje se v různých jihoafrických oblastech, kde se liší klima i podmínky konkrétního stanoviště. Ty mohou ovlivnit složení hroznů a následně barvu, strukturu i aromatický projev vína. Chladnější poloha proto může vést k jinému výsledku než teplejší, sama o sobě ale nezaručuje lepší ani svěžejší víno: záleží také na ročníku a práci ve vinici.
Podstatný je i výnos a okamžik sklizně. Starší keřové vinice mohou přirozeně dávat méně hroznů, nízký výnos však není automatickou zárukou kvality. Dřívější sklizeň při nižší cukernatosti může podpořit lehčí, šťavnatější styl, zatímco vyzrálejší hrozny mohou nabídnout plnější tělo a vyšší intenzitu. Jde o orientační souvislost, nikoli o univerzální recept: důležitá je rovnováha mezi zralostí, kyselinou a zamýšleným charakterem vína.
Další rozdíly vznikají při zpracování. Délka a teplota kontaktu moštu se slupkami ovlivňují, kolik barvy, tříslovin a aromatických látek se do vína dostane. Pinotage se přitom nemusí zpracovávat pouze jako červené víno: vznikají také růžové a šumivé varianty. U červených vín sahá škála od lehčích verzí až po koncentrovanější a tříslovitější lahve, které mohou zrát déle.
Roli hraje i nádoba, v níž víno zraje. Nový dub může přidat kořenité, vanilkové nebo toastové tóny a ovlivnit strukturu. Lehčí současné styly se naopak mohou obejít bez výrazného vlivu nového dřeva a zrát například ve starších sudech, betonu či amfoře. Sud tedy není povinnou součástí Pinotage, ale jedním z nástrojů, kterými vinař jeho podobu dolaďuje.
Jak Pinotage poznávat a podávat
V aromatu se mohou objevit ostružiny a další červené či tmavé lesní plody. U lehčích moderních vín se někdy přidávají květinové tóny, například růže nebo fialka. Plnější verze mohou být výrazněji tříslovité a dubem ovlivněné. Některé lahve nabídnou i kávový či pražený nádech, ten ale není povinným znakem odrůdy. Stejně tak historické výrazy jako „spálená guma“ nejsou obecnou charakteristikou Pinotage; vztahují se k negativním popisům některých konkrétních vín.
Červené Pinotage je vhodné podávat mírně chladnější než při běžné pokojové teplotě. Lehčí víno obvykle nepotřebuje tolik tepla jako plnější, tříslovitá verze, která může lépe doprovodit sytější jídlo. K ovocnějšímu stylu se hodí pečená drůbež, uzeniny nebo pokrmy s výraznějšími bylinkami. Plnější Pinotage může dobře fungovat s grilovaným či pečeným masem a jídly s kouřovým nebo kořeněným prvkem. Nejlepší vodítko však poskytne konkrétní lahev: název odrůdy sám o sobě její styl nezaručuje.