Mrkvovice se v nabídce pálenek vymyká už samotnou základní surovinou. Poněšická varianta od rodinného Lihovaru Poněšice je destilát z mrkve, který se prodává v půllitrové lahvi se 40 % alkoholu. Její příběh přitom nezačal jako promyšlený plán na nový produkt, ale jako pokus, jak využít surovinu, která zůstala na poli.
Od slabé úrody k mrkvovému destilátu
Lihovar v Poněšicích, obci nedaleko Hluboké nad Vltavou, vznikl v roce 2002 v hospodářské části jihočeského stavení. O tři roky později byla podle vyprávění zakladatele Viktora Ledajaksa slabá úroda ovoce a na poli zůstala mrkev. Právě tehdy vznikl první mrkvový destilát. Zpočátku šlo spíš o experiment než o hotový výrobek, který by se okamžitě stal stálou součástí nabídky.
K původnímu nápadu se rodina vrátila zhruba o patnáct let později a dala mu nové zpracování. Nešlo tedy o nepřerušenou výrobu od roku 2005. Lihovar je rodinným podnikem, do jehož chodu se zapojují tři generace Ledajaksových; mrkvovice tak patří k příběhu, který se postupně vyvíjel spolu s podnikem.
Co víme o výrobě a surovině
U této varianty je deklarováno složení „destilát z mrkve, voda“ a jako způsob zpracování se uvádí kvašení. Podrobnější údaje o přípravě kvasu, počtu destilací nebo případném zrání nejsou k dispozici, proto není namístě domýšlet, jak přesně jednotlivé fáze probíhají. Jisté je, že nejde o běžnou ovocnou pálenku z jablek, hrušek či švestek: hlavní surovinou je zde mrkev.
Viktor Ledajaks uvádí, že na jednu půllitrovou láhev připadá přibližně 16 kilogramů české mrkve. Jde o údaj výrobce, který ukazuje, kolik suroviny může stát za malým objemem hotového destilátu. Lihovar podle něj zpracuje zhruba 20 tun mrkve ročně; čísla je však vhodné chápat jako vyjádření producenta, nikoli jako nezávisle ověřenou bilanci každé šarže.
Poněšická Mrkvovice tak představuje spíš úzce zaměřený destilát než variaci na klasickou ovocnou pálenku. Půllitrové balení má 40 % alkoholu a pochází z české výroby v jižních Čechách.
Jak ji popisovat a podávat
Prodejní popis zmiňuje vůni mrkve či karotky a lehkou nasládlost připomínající čerstvou mrkev. Jiné degustační líčení hovoří o zemitě-kořenovém aromatu. Jsou to popisy, které mohou napovědět, co od nápoje čekat, ale vnímání vůně i chuti je individuální. Mrkvovice nemusí připomínat sladkou zeleninovou šťávu; její charakter je vhodnější hledat v aromatu samotné suroviny a v projevu destilátu.
Výrobce nestanovuje ověřené doporučení pro teplotu ani konkrétní sklenici. Jako redakční návrh lze začít malým množstvím podávaným samotným a dát mu chvíli ve sklenici, aby se vůně otevřela. Při ochutnávání se vyplatí nespěchat a nejprve vnímat aroma, teprve potom chuť. Jde o obecný způsob degustace, nikoli o předepsaný postup lihovaru.
Neobvyklý nápad, nikoli běžná ovocná pálenka
Zajímavost Poněšické Mrkvovice nespočívá jen v tom, že se destiluje z kořenové zeleniny. Důležitý je i její původ: první pokus měl využít mrkev v době, kdy se nedařilo ovoci, a teprve později se z něj stal znovuobjevený produkt. Na etiketě má zakladatele lihovaru symbolicky představovat karikatura zajíce, drobný detail navazující na osobní příběh značky.
Mrkvovice proto může zaujmout především ty, kdo chtějí ochutnat destilát z méně obvyklé suroviny a porovnat jeho aromatiku s tradičními ovocnými pálenkami. Její příběh je konkrétní a doložitelný bez velkých tvrzení o prvenství či výjimečnosti: začal mrkví, která zůstala na poli, a pokračoval návratem k nápadu v rodinném lihovaru v Poněšicích.