Lih.cz
Lih.cz magazín

Reyka: islandská vodka z Borgarnesu a její neobvyklý kotel

Reyka Vodka se vyrábí v islandském Borgarnesu a její příběh stojí na obilném destilátu, ledovcové pramenité vodě a geotermální energii. Zajímavostí je destilace v Carter-Head kotlích, které si lidé častěji spojují s výrobou ginu.

5. 11. 2026
Reyka Vodka 0,7l 40%
Velký výběr alkoholu
Objevte něco, co stojí za ochutnání

Vyberte si z tisíců lahví rumu, whisky, ginu, vína a dalšího alkoholu.

Prohlédnout nabídku

Reyka Vodka 0,7 l s obsahem alkoholu 40 % vzniká v Borgarnesu na západním pobřeží Islandu. Značka staví její příběh na místě výroby a na několika konkrétních postupech: používá obilný základ, vodu z ledovcového pramene, destilaci v Carter-Head kotlích a filtraci přes lávovou horninu. Nejde tedy o ochucenou vodku, ale o neochucený obilný destilát, u něhož hraje hlavní roli způsob výroby.

Islandský původ v praxi

Výroba Reyky v Borgarnesu začala v roce 2005. Lihovar bývá představován jako první na Islandu; přesnější je chápat toto označení v souvislosti s moderním lihovarem a značkou, nikoli jako tvrzení o celé historii destilace na ostrově. Reyka dnes patří do skupiny William Grant & Sons.

Oficiální popis uvádí obilný základ, zatímco obchodní specifikace konkrétní varianty zmiňuje pšenici a ječmen. Značka dále uvádí vodu z ledovcového pramene, která podle ní protéká přibližně čtyři tisíce let starým lávovým polem. Tento údaj patří k příběhu výrobce; podstatné je, že pramenitá voda a islandská geologie jsou součástí způsobu, jakým Reyka svůj původ vysvětluje.

Carter-Head kotle místo běžného obrazu vodky

Reyka se destiluje ve dvou Carter-Head kotlích. Tento typ aparatury je známý také z výroby ginu, takže jeho použití u vodky je zajímavou odlišností. Výrobce zdůrazňuje vysoký podíl mědi v kotlích a tvrdí, že díky němu lze dosáhnout hladkého výsledku při jediné destilaci. Jde o vysvětlení výrobního postupu a jeho přínosu z pohledu značky, nikoli o samostatně měřitelný chuťový závěr.

Po destilaci se vodka filtruje přes lávovou horninu. Reyka tento krok spojuje s čistým a svěžím charakterem. Lihovar podle výrobce využívá geotermální energii, která je na Islandu přirozeně dostupným zdrojem. To je konkrétní součást výroby; samo o sobě to ale neznamená, že má produkt nulový dopad na životní prostředí.

V chuti jde o neochucenou vodku, takže případné jemné rozdíly mezi dojmy závisí také na způsobu podávání a vnímání degustátora. Jeden odborný degustační záznam popisuje citrusové a minerální dojmy ve vůni, v chuti pak obilné, zemité a pepřové tóny s delším závěrem. Tyto charakteristiky je vhodné brát jako individuální degustaci, nikoli jako přidané ingredience nebo zaručený profil pro každého.

Jak Reyku podávat

Výrobce doporučuje podávání s ledem nebo v koktejlech. Samotný led je jednoduchý způsob, jak vodku ochutnat bez dalších složek, které by její charakter překryly. Při servírování čisté ji lze nalít do sklenky s ledem a nechat chvíli zchladit.

Z jednoduchých míchaných nápojů značka uvádí Reyka Kúla: jeden díl vodky se spojí se šesti díly sodové vody a doplní grapefruitem. Podává se ve sklenici s ledem. Výsledkem je lehká kombinace, v níž vedle vodky vynikne citrusová ozdoba a perlivost sody.

Další možností je Espresso Martini. V receptu značky se Reyka protřepává s espressem a jednoduchým cukrovým sirupem a následně se přecedí do sklenky. Oba příklady ukazují dvě různé polohy vodky: v Kúla hraje roli hlavně její spojení se sodou a grapefruitem, zatímco v Espresso Martini se uplatní vedle kávy a sladké složky.

Co je na Reyce nejzajímavější

Příběh Reyky nespočívá jen v islandském původu, ale také v kontrastu mezi tradičnějším obrazem vodky a méně obvyklou výrobní aparaturou. Carter-Head kotle, lávová filtrace a geotermální energie tvoří konkrétní rámec, který značka zdůrazňuje. Chuťové slogany je přitom dobré oddělit od samotných faktů o výrobě: o výsledku si nejlépe udělá obrázek každý při vlastním ochutnání, čistě nebo v jednoduchém koktejlu.

Z článku

Produkt, o kterém je řeč

Prohlédněte si aktuální nabídku produktu zmíněného v článku.

Zpět do magazínu