Dvě suroviny, led a sklenice typu rocks: Rusty Nail patří k jednoduchým koktejlům, u nichž se každá složka počítá. Skotská whisky tvoří základ, Drambuie přidává sladší tón vřesového medu, bylin a koření. Výsledkem není ani čistá whisky s pouhou kapkou likéru, ani sladký likérový drink — pokud se obě složky udrží v rovnováze.
Výchozí poměr není pevné pravidlo
Jako dobrý začátek se používají dva díly whisky na jeden díl Drambuie. Prakticky to znamená například 40 ml skotské whisky a 20 ml likéru. Takový poměr nabízí prostor pro chuť whisky, ale zároveň nechává vyniknout medově-bylinný charakter Drambuie. Není to však závazná norma: recept lze přizpůsobit tomu, jak sladký a výrazný má být výsledný drink.
Chcete-li sušší, více whisky-dominantní podobu, zkuste poměr přibližně 3:1. Když naopak zvýšíte množství Drambuie, sladkost a bylinné tóny vystoupí do popředí; poměr 1:1 už působí výrazně likérověji. Nejlepší je začít základní variantou a další sklenku upravit podle chuti.
Příprava na ledu
Do sklenice na whisky naplněné ledem odměřte whisky a Drambuie. Pomalu promíchejte, aby se nápoj vychladil a lehce naředil. Stejně dobře lze obě složky nejprve promíchat s ledem v míchací sklenici a přelít na čerstvý led. Citronová kůra je možná ozdoba, nikoli povinná součást; základní recept se obejde bez citrusové šťávy.
Právě led a krátké promíchání pomáhají spojit výraznou whisky se sladším likérem, aniž by se z drinku stala složitá směs dalších přísad. Rusty Nail stojí na dvojici hlavních složek, takže se vyplatí věnovat pozornost jejich poměru i tomu, jakou whisky zvolíte.
Jak whisky mění výslednou chuť
S jemnější, méně kouřovou blended Scotch obvykle snáze vynikne sladkost a bylinný profil Drambuie. Výrazně rašelinová whisky naopak přidá kouřový tón, který může bylinné nuance částečně překrýt. Nejde o to, že by jedna volba byla správná a druhá špatná: mění se tím charakter koktejlu. Varianta s důrazně kouřovou skotskou se někdy označuje jako Smokey Nail.
Drambuie výrobce popisuje jako směs vyzrálé skotské whisky, koření, bylin a vřesového medu. V Rusty Nail se proto jeho sladší a bylinná stránka potkává s chutí základní whisky. Množství likéru zároveň ovlivňuje, zda bude výsledný dojem spíše sušší a lihovinový, nebo sladší a likérovější.
Název je mladší než samotná kombinace
Whisky s Drambuie se pily i předtím, než se pro koktejl ustálil název Rusty Nail. Starší příbuzná kombinace je doložena už v roce 1937 pod označením B.I.F., spojovaným s British Industries Fair. To ale není totéž jako tvrdit, že už tehdy šlo o Rusty Nail: samotný název je zaznamenán až od roku 1961 a patrně se ujal v New Yorku.
Přesné okolnosti vzniku drinku ani původ jména nejsou spolehlivě ustálené. Objevuje se také příběh o havajském baru v roce 1942, ten je ale lepší chápat jako alternativní tradici, nikoli jako potvrzené prvenství. Podobně se koktejl spojuje s poválečnou oblibou a členy Rat Packu; toto spojení mohlo jeho popularitu podpořit, nedokládá však, že jej skupina vymyslela. Vysvětlení, že se nápoj míchal skutečným rezavým hřebíkem, nemá spolehlivou oporu.
Podobná konstrukce, jiný charakter
Rusty Nail se někdy přirovnává ke koktejlu Godfather, protože oba kombinují whisky s likérem. Godfather ale používá amaretto, které přináší mandlový charakter, zatímco Drambuie posouvá Rusty Nail k bylinným a medovým tónům. Rob Roy je odlišný ještě víc: skotskou whisky v něm doplňuje sladký vermut a bitters a obvykle se podává bez ledu ve stopkové sklenici.
U Rusty Nail tak nejde jen o snadnou záměnu jedné lahve za druhou. Drambuie je pro jeho klasickou podobu určující a volba skotské whisky spolu s poměrem obou složek rozhoduje, jestli se ve sklenici více prosadí sladkost likéru, suchý whisky základ, nebo kouř.
