Když se ve víně mluví o starém a novém světě, nejde o oficiální rozdělení podle hranic, zákonů ani stáří každé jednotlivé vinice. Jsou to volné geografické a kulturní zkratky. V běžném užití označují tradiční vinařská centra Evropy a Středomoří na jedné straně a vinařské země mimo ně, jejichž moderní komerční vinařství se rozvíjelo výrazněji v novější době, na straně druhé.
Které země patří do starého a nového světa?
Do starého světa se nejčastěji řadí Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Německo a Rakousko, stejně jako další evropské vinařské země. Podle kontextu se do širšího výčtu zahrnují také Řecko, Gruzie, Arménie, Libanon a jiné oblasti kolem Středomoří či západní Asie. Neexistuje však jednotný seznam, na němž by se všichni shodli.
Novým světem se obvykle myslí například USA, Chile, Argentina, Austrálie, Nový Zéland a Jihoafrická republika. Někdy se k nim přidávají Kanada, Brazílie, Japonsko nebo Čína. Hranice tedy není jednoduchou čárou na mapě; odvíjí se také od toho, jak o vinařství mluví obchod, kritici nebo samotní producenti.
Označení „nový svět“ navíc neznamená, že daná země nemá vlastní vinařskou historii nebo místní tradice. Název vychází z evropského pohledu na geografii, který se utvářel po zámořských výpravách a kolonizaci od konce 15. století. Ve vinařství se z něj později stala zkratka pro kontrast mezi zavedenými evropskými centry a zámořskými producenty. Do širšího obchodního slovníku se dvojice pojmů pravidelněji dostávala ve druhé polovině 20. století, zejména s modernizací vinařství mimo Evropu a růstem významu exportu.
Místo, nebo odrůda? Dvě cesty k etiketě
Rozdíl mezi oběma světy se často popisuje i podle toho, co na etiketě vystupuje do popředí. V řadě evropských vinařských oblastí bývá hlavním vodítkem název místa nebo apelace. Znalý zákazník si z něj může odvodit, které odrůdy jsou pro danou oblast typické. U mnoha vín z USA, Austrálie, Chile či Nového Zélandu bývá naopak výrazně uvedena odrůda — například zákazník hledá konkrétní hroznovou révu a oblast zjišťuje jako další informaci.
Jde o převládající zvyklosti, ne o pravidlo bez výjimek. Evropský producent může uvést odrůdu výrazně a vinař z takzvaného nového světa může stavět na původu konkrétního místa. Na jedné etiketě se běžně potkává název vinařství, odrůda, region i další údaje. Způsoby označování se navíc v čase proměňují.
Co napoví původ a co odrůda
Zeměpisné označení odpovídá především na otázku, odkud víno pochází. Pokud jde o chráněnou apelaci či jinou regulovanou zeměpisnou indikaci, může být původ spojený také s pravidly pro povolené odrůdy nebo výrobu. Samotný název místa na etiketě ale ještě automaticky neznamená, že jde o chráněné označení.
Odrůdové označení naproti tomu rychle sděluje, jaká réva byla použita, a pro začátečníka může být snadno čitelným vodítkem. Neříká však samo o sobě, kde hrozny vyrostly, jak s nimi vinař pracoval ani jaký bude přesný chuťový výsledek. Region a odrůda tak nejsou konkurenční odpovědi: každá přináší jiný druh informace.
Geografické označování přitom není výsadou Evropy. Zeměpisné indikace existují i jinde, například americké AVA. A uvádění odrůdy není výlučně zvykem nového světa. Je proto užitečné rozlišovat mezi obecnými kulturními pojmy „starý“ a „nový svět“ a konkrétními právními označeními, která mají pravidla daná příslušným územím a právním systémem.
Svět vína neurčuje jeho chuť
S pojmy se někdy pojí zkratka, že starosvětská vína jsou lehčí, střídmější a tradičnější, zatímco novosvětská plnější, zralejší a ovocnější. Takové rozdělení je příliš hrubé. V obou skupinách existují různé styly a samotná nálepka „svět“ neříká, jaké bude mít víno tělo, kyselost nebo míru ovocnosti.
Na výsledném projevu se podílí mimo jiné klima, odrůda, ročník, konkrétní poloha i rozhodnutí vinaře. Nová vinařská oblast může nabídnout elegantní víno a evropský producent může usilovat o zralejší a plnější styl. I v rámci jedné země nebo regionu se mohou láhve výrazně lišit.
Při výběru je proto praktičtější číst konkrétní údaje na etiketě než očekávat chuť podle zařazení do jednoho ze dvou světů. Odrůda pomůže s orientací v použitých hroznech, apelace s původem a případnými pravidly. Ani jeden údaj ale sám nezaručuje kvalitu nebo přesný styl. Starý a nový svět jsou nejpřínosnější tehdy, když slouží jako výchozí mapa — ne jako hotový popis vína.