Ovocný lihovar Sudlička je známý především destiláty, jeho Kmínka ale patří do jiné kategorie. Jde o likér, který se neopírá o ovocné kvašení a následnou destilaci, nýbrž o koření. Konkrétní láhev má objem 0,7 litru a obsah alkoholu 37,5 %. Její charakter určuje český kmín, který se podle výrobce maceruje za studena.
Likér, nikoli ovocná pálenka
Rozdíl mezi kmínkou a pálenkou je důležitý i kvůli tomu, kdo ji vyrábí. Název Ovocný lihovar Sudlička může svádět k představě, že jde o další ovocný destilát. Kmínka je však vedena jako likér a její základní výrobní postup spočívá v louhování, tedy maceraci kmínu. Výrobce popisuje postup jako maceraci za studena a hotový nápoj charakterizuje plnou chutí a vůní po českém kmínu.
Podrobnosti, jako je délka macerace, přesné složení nebo použitý alkoholový základ, výrobce veřejně neuvádí. Není proto namístě doplňovat si představu o receptuře odhadem. Podstatné je, že právě macerace koření odlišuje Kmínku od ovocných destilátů, které tvoří významnou část zaměření lihovaru. Výrobce postup přirovnává k výrobě akvavitu ve Skandinávii; jde ale o podobnost způsobu práce s kořením, nikoli o označení Kmínky za akvavit.
Základem jejího chuťového popisu je tedy kmín. Konkrétní míra sladkosti či hořkosti ani další chuťové tóny nejsou doloženy, a nelze je proto vydávat za vlastnosti receptury. U 0,7litrové varianty prodejce upozorňuje, že jemný zákal nebo usazenina na dně nemusí znamenat závadu.
Sudlička a její lihovarské zázemí
Příběh výrobce je spojený se Sudličkovou Lhotou a Hrobicemi u Pardubic. Igor Čižmář v roce 1998 obnovil v Sudličkově Lhotě destilaci ovoce, zpočátku především pro pěstitelské pálení. V roce 2006 pořídil lihovar v Hrobicích a rozšířil tam výrobu ovocných destilátů i likérů. Tento vývoj vysvětluje zázemí značky, sám o sobě však nedokládá, kdy vznikla receptura Kmínky.
Prodejní texty někdy připomínají, že kmínka má své příznivce po staletí. Přesné počátky ani nepřerušená tradice konkrétního kmínového likéru v českých zemích ale nejsou spolehlivě doložené. U Sudličky je proto jistější mluvit o současném výrobku a jeho postupu než mu přisuzovat neověřený historický původ.
Jak Kmínku podávat
Výrobce doporučuje Kmínku pít samotnou nebo jako digestiv po jídle. Konkrétní teplotu podávání, typ sklenice ani párování s pokrmy nestanovuje, takže je možné držet se jednoduchého servisu a nechat vyniknout její kmínový charakter. Jde o přístup, který odpovídá i stručnému složení příběhu produktu: koření, macerace a výrazná vůně, nikoli ovocný destilát nebo sudové zrání.