Super Tuscan, česky někdy „super toskánské víno“, není zákonná kategorie ani samostatná apelace. Je to neformální zastřešující označení, které se obvykle používá pro ambiciózní červená vína z Toskánska odchylující se od místních vinařských pravidel nebo od představ o tradičním složení. Pojem tak zahrnuje různá vína, nikoli jednu recepturu či chuťový styl.
Proč vína končila mimo apelaci
V 60. a 70. letech svazovala italská označení původu DOC konkrétní pravidla pro výrobu a složení. V Chianti se DOC uplatnilo v roce 1967. Tehdejší předpisy mimo jiné vyžadovaly přítomnost bílých odrůd, což se části vinařů příčilo. Chtěli pracovat jinak: někdo sázel na odrůdy Cabernet Sauvignon či Merlot, jiný chtěl vyrábět víno pouze ze Sangiovese.
Pokud víno nesplnilo pravidla příslušné apelace, nemohlo nést její označení. Některé z těchto vín proto tehdy mířily na trh jako stolní vína – právně nižší kategorie, která ale sama o sobě neříkala, že je víno jednoduché nebo nekvalitní. Zásadní nebylo jen použití „mezinárodních“ odrůd. Mimo pravidla se mohlo dostat i čisté Sangiovese, pokud neodpovídalo předepsanému složení apelace.
Od Sassicaie po Tignanello
Mezi rané a nejvlivnější příklady patří Sassicaia z Bolgheri. Cabernet Sauvignon se tam začal vysazovat už v roce 1944 a první vína vznikala pro rodinnou spotřebu. Komerční uvedení přišlo až v roce 1971, jako ročník 1968. Bolgheri tehdy navíc nemělo pravidla DOC pro červená vína, takže Sassicaia nestála mimo apelaci pouze kvůli odrůdovému složení.
Jinou cestu ukazuje Tignanello. První víno z této parcely vzniklo v ročníku 1970 ještě jako Chianti Classico Riserva Vigneto Tignanello. O rok později přešlo na označení toskánského stolního vína a jméno Tignanello. Ve směsi zůstávalo Sangiovese, doplněné Cabernetem; bílé odrůdy byly definitivně odstraněny od ročníku 1975. Do širšího příběhu patří i Vigorello, které se objevilo jako víno ze 100% Sangiovese, ale nemohlo nést označení Chianti.
Výraz Super Tuscan se pravděpodobně objevil v tisku poprvé v roce 1985, kdy jej použil britský obchodník s vínem a novinář Nicolas Belfrage. Přesný okamžik vzniku pojmu však není jistý. Jisté je, že se postupně vžil pro vína, která spojovala odklon od tehdejších pravidel s novým vinařským sebevědomím. Některá míchala Sangiovese s Cabernetem či Merlotem, jiná stála na mezinárodních odrůdách nebo na samotném Sangiovese.
IGT a proměna pravidel
Zlom přineslo zavedení označení IGT, tedy Indicazione geografica tipica. Vzniklo na základě italského zákona z roku 1992 a poskytlo vínům zeměpisné označení při volnějších pravidlech než u DOC. IGT ale není synonymem pro Super Tuscan: jde o právní kategorii, zatímco Super Tuscan je neoficiální popis. Ne každé víno Toscana IGT je tedy „super toskánské“ a ne každé víno takto označované musí mít na etiketě právě IGT.
Postupně se proměňovaly i samotné apelace. Bolgheri DOC původně připouštělo pouze bílá a růžová vína. V roce 1994 se pravidla změnila tak, aby zahrnovala také červená vína a odrůdy jako Cabernet Sauvignon a Merlot; Sassicaia získala vlastní podzónu. Od roku 2013 je Bolgheri Sassicaia DOC samostatnou apelací. V roce 2011 se pravidla Bolgheri rozšířila také o jednodruhová vína z Cabernetu Sauvignon, Merlotu a Cabernetu Franc.
Podobně se vyvíjelo Chianti: reforma z roku 1996 umožnila vyrábět Chianti ze 100 % Sangiovese bez bílých hroznů. Původní inovace tak časem pomáhaly měnit pravidla, která je dříve vylučovala. Toskánský příběh proto není jen o přidávání francouzských odrůd, ale také o proměně toho, co apelace považovaly za přijatelné.
Super Tuscan není známka kvality
Označení samo neurčuje odrůdy, poměry ve směsi, vinifikaci ani dobu zrání. Některá vína jsou směsi Sangiovese a Cabernetu, jiná mohou stát na Merlotu či být jednodruhová. Také použití malých dubových barik patřilo k modernizačním pokusům části vinařů, není však povinnou vlastností této skupiny.
Pozor také na podobně znějící Bolgheri Superiore: to je součást oficiálního systému označení Bolgheri DOC, nikoli jiné jméno pro Super Tuscan. „Super“ v neformálním názvu není právní stupeň ani záruka ceny, kvality či určitého stylu. Rozhoduje konkrétní víno, jeho producent a ročník; na etiketě pak právní označení, podle jehož pravidel bylo vyrobeno.
