Tempranillo je jednou z hlavních červených odrůd Španělska a zásadní součástí vín z apelací Rioja i Ribera del Duero. Jeho název vychází ze španělského slova temprano, tedy „časně“: odrůda dozrává dříve než některé jiné. Neznamená to však, že se sklízí každý rok ve stejnou dobu. O termínu rozhoduje ročník, poloha vinice i vinařův úsudek o zralosti hroznů.
Tempranillo pod různými jmény
Na etiketě se nemusí vždy objevit právě slovo Tempranillo. V Ribera del Duero se používají také názvy Tinto Fino a Tinta del País, se kterými se lze setkat i v dalších souvislostech. Mezi další synonyma patří Cencibel a Ull de Llebre. Název Tinta de Toro je zase silně spojený s oblastí Toro. Místní pojmenování tak může napovědět, odkud víno pochází, samo o sobě ale neříká, jak bude chutnat.
Rioja se dělí na Rioja Alta, Rioja Alavesa a Rioja Oriental. Ribera del Duero leží na náhorní plošině, kde vinice najdeme zhruba od 720 metrů nad mořem až do výšek přesahujících tisíc metrů. Kontinentální ráz klimatu, suchá léta, chladné zimy a výrazné teplotní výkyvy ovlivňují růst révy i dozrávání hroznů. Nadmořská výška nebo chladnější poloha mohou podpořit svěžejší projev, zatímco teplejší místo či pozdější sklizeň mohou vést k vyzrálejšímu a koncentrovanějšímu vínu. Jsou to však obecné tendence, ne jistota pro každou láhev.
Rioja a Ribera del Duero: orientační rozdíly, ne pevná pravidla
Rioja bývá spojována s ovocnějšími až jemnějšími podobami Tempranilla, zatímco vína z Ribera del Duero se častěji popisují jako mohutnější a koncentrovanější. Takové srovnání pomůže při prvním výběru, nesmí se ale změnit v jednoduché pravidlo. V obou apelacích existuje široká škála stylů a do výsledku promlouvá konkrétní vinice, ročník i rozhodnutí vinaře.
V mladším nebo méně sudem ovlivněném víně mohou vystoupit tóny červeného a modrého ovoce, například malin, švestek či třešní. Jinde se mohou objevit bylinné nebo vývojové tóny připomínající tabák a kůži. Nejde o povinný seznam znaků odrůdy. Sud může přidat vlastní aromatické vrstvy a delší zrání vína v sudu i lahvi postupně mění jeho projev. Výsledek závisí také na typu a způsobu použití sudu, nejen na tom, jak dlouho v něm víno leželo.
Co znamenají Crianza, Reserva a Gran Reserva
Tato označení stanovují minimální dobu zrání, ale nejsou jednotným španělským chuťovým žebříčkem ani automatickým pořadím kvality. Pravidla se vztahují ke konkrétní apelaci. U červených vín Rioja se používají dubové sudy o objemu 225 litrů a požadavky jsou následující:
- Crianza: nejméně dva roky zrání celkem, z toho alespoň jeden rok v dubovém sudu.
- Reserva: nejméně tři roky celkem, alespoň rok v sudu a nejméně šest měsíců v lahvi.
- Gran Reserva: nejméně pět let celkem, z toho alespoň dva roky v sudu a nejméně dva roky v lahvi.
Ribera del Duero má pro červená vína vlastní časové podmínky a povoluje dubové sudy do objemu 330 litrů. Crianza zde znamená nejméně 24 měsíců zrání, z toho alespoň 12 měsíců v sudu. Reserva vyžaduje nejméně 36 měsíců celkem a alespoň rok v sudu; Gran Reserva nejméně 60 měsíců celkem, z toho alespoň 24 měsíců v sudu. Zbývající dobu víno zraje v lahvi. Ani tato označení sama o sobě neurčují, zda bude víno ovocné, dřevité, lehké nebo plné.
Jak Tempranillo podávat a s čím ho spojit
Jako praktické vodítko poslouží teplota přibližně 13 až 16 °C. Lehčí, ovocnější víno lze podávat mírně chladnější, zatímco plnější a vyzrálejší styl obvykle vynikne o něco teplejší. Důležité je víno nepřehřát: příliš vysoká teplota může jeho projev zbytečně zatížit.
K Tempranillu se hodí jehněčí, pečené nebo grilované maso i uzeniny. Dobře může fungovat také sytější jídlo s rajčaty, například těstoviny s rajčatovou omáčkou. Při párování se vyplatí řídit intenzitou konkrétního vína: jemnější ovocný styl nemusí potřebovat stejně výrazný pokrm jako koncentrované víno s delším zráním.
