Jméno Thomase Dakina vede do Warringtonu v severní Anglii a do doby, kdy se zdejší výroba ginu teprve formovala. Současný Thomas Dakin Gin na tuto tradici navazuje svým názvem i volbou jedné z botanických složek. Není však doloženo, že by se vyráběl podle původní Dakinovy receptury. Jeho příběh je spíš současnou interpretací místní historie než pokusem přesně zopakovat gin z 18. století.
Od warringtonského lihovaru k dnešní značce
Thomas Dakin začal destilovat v roce 1761, když mu bylo 25 let. Lihovar na Bridge Street ve Warringtonu měl podle historických přehledů postavit už o rok dříve. Jeho podnik se stal předchůdcem společnosti spojované později se značkou Greenall’s: rodina Dakinových lihovar pronajala Gilbertovi a Johnu Greenallovým v roce 1860 a Greenallovi jej následně koupili. K této změně vlastnictví došlo v roce 1870.
Dnešní gin se na trhu objevil v roce 2015 jako pocta Dakinovi a jeho době. Historická souvislost je tedy skutečná, ale je dobré ji nepřetahovat: současný produkt není pokračováním nepřerušené výroby stejného ginu ani věrnou kopií receptury z 18. století. Jeho chuťový profil vznikl jako novodobý návrh inspirovaný severoanglickou tradicí.
Jalovec, citrusy a red cole
Značka popisuje výrobu jako malosériovou a uvádí destilaci v malém měděném kotlíkovém zařízení. Gin má 42 % alkoholu a je nabízen v lahvi o objemu 0,7 litru. Jeho styl lze vystihnout jako suchý, s jalovcovým základem a citrusovými tóny.
Neobvyklým prvkem je takzvaný red cole, dobové označení pro křen. Značka jej spojuje s kořenovou složkou používanou v osvěžujících cordiale na severu Anglie v 18. století. Nejde ale o důkaz, že stejnou ingredienci používal i sám Dakin. Křen je součástí moderní receptury, která podle specializovaného popisu zahrnuje celkem jedenáct botanicals; úplný seznam zveřejněn není. Mezi známé složky patří také koriandrové semeno, kubebový pepř, andělika, lékořice a sladká pomerančová i grapefruitová kůra.
Výsledný charakter výrobce popisuje jako spojení jalovce, sladkého pomeranče a čerstvých citrusů s pikantnější, lehce slanou linkou křenu. Specializované degustační hodnocení zmiňuje nejprve jalovec a křen, po nich sladký pomeranč, výraznější grapefruit, koriandr a kořenitý závěr. Jde o chuťový dojem, nikoli o vlastnost, kterou musí každý vnímat stejně. Podstatné je, že red cole nemá jalovec přebít, ale přidat profilu kořenitou protiváhu.
Jak gin podávat
Nejjednodušší způsob, jak poznat jeho spojení jalovce, citrusů a křenu, je gin s tonikem. Oficiální doporučení značky počítá s vysokou sklenicí, ledem, 50 ml ginu a 125 ml kvalitního toniku. Nápoj doplňuje pomerančová kůra a snítka čerstvého koriandru. Pomeranč navazuje na citrusovou část profilu, zatímco koriandr přidává bylinnou vůni.
Gin Foundry navrhuje také použití v Red Snapperu, tedy ginové variantě Bloody Mary, nebo v Martini s nakládanou cibulkou. Pikantnější a kořenitější stránka ginu může v takových koktejlech dobře zapadnout, ale nejde o jediný správný způsob servírování. V jednoduchém G&T bude jeho neobvyklá botanická složka patrnější.
Historická inspirace, nikoli dochovaný recept
Při čtení příběhu Thomas Dakin Ginu je užitečné rozlišovat mezi historií lihovaru a historií dnešního produktu. Rok 1761 připomíná začátky Thomasovy destilérské činnosti; současná receptura je ale moderní. Její vývoj trval přibližně dvanáct měsíců a vedla jej master distillerka Joanne Moore. Inspiraci poskytl mimo jiné historický recept na cordial z red cole a pomeranče, který měl sloužit jako osvěžení cestujících. To dokládá dobový kontext, nikoli používání stejného receptu Thomasem Dakinem.
Výsledkem je gin, který vedle obvyklé kombinace jalovce a citrusů staví do popředí méně běžnou kořenitou složku. Jeho jméno připomíná začátky anglického lihovarnictví ve Warringtonu, chuť však patří současnému pojetí ginu.