Tom Collins je dlouhý, sycený koktejl, jehož základ tvoří gin, citronová šťáva, sladidlo a sodová voda. Na první pohled jde o jednoduchou kombinaci, ale výsledek výrazně ovlivní zvolený gin, poměr citronu a sirupu i to, kolik sody do sklenice přidáte. Neexistuje přitom jediný závazný recept, který by všechny dnešní i historické verze sjednocoval.
Recept na Tom Collins
Jako vyvážený výchozí bod můžete použít 50 ml ginu, 25 ml čerstvé citronové šťávy, 15 ml cukrového sirupu a přibližně 60 až 100 ml studené sodové vody. Rozmezí u sody není chyba v receptu: záleží na velikosti sklenice i na tom, zda chcete výraznější, nebo lehčí a delší drink. Stejně tak se recepty liší množstvím sladidla a citronu.
- Do šejkru s ledem nalijte gin, citronovou šťávu a cukrový sirup. Krátce protřepejte.
- Směs přeceďte do vysoké sklenice naplněné čerstvým ledem.
- Dolejte studenou sodovou vodou a jednou jemně promíchejte. Ozdobte plátkem citronu.
Sodovou vodu nedávejte do šejkru. Protřepání by zbytečně připravilo nápoj o část perlení. Některé recepty se místo toho míchají přímo ve sklenici; podstatné je přidat sodu až po promíchání ostatních složek. Použijte obyčejnou sycenou vodu, nikoli tonik, který do koktejlu přidá vlastní hořkost a chuť.
Od ginového punče ke jménu Tom Collins
Collins navazuje na starší ginové punče: místo menší porce výrazného míchaného nápoje dostanete větší směs prodlouženou ledem a sodovou vodou. S názvem John Collins se spojuje John Collin, číšník a později provozovatel londýnského podniku Limmer’s Old House. Nápoj se v 19. století rozšířil také do Kanady a Austrálie a poté do Spojených států.
Tom Collins se stal známým také díky americkému žertu ze 70. let 19. století. Lidé dostávali zprávu, že je někde poblíž muž jménem Tom Collins pomlouvá, a byli posíláni, aby ho hledali v barech. Tato historka mohla přispět k proměně názvu John Collins na Tom Collins, ale nedokazuje, že právě žert koktejl vynalezl. S přejmenováním se pravděpodobně pojí i Old Tom gin, sladší styl ginu, s nímž se drink tradičně spojoval.
Barové příručky z 19. století zachycují recepty na Collinse i příbuzné Fizz koktejly. Přesné prvenství konkrétního receptu nazvaného Tom Collins ale není jisté a historické používání jmen Tom Collins a John Collins se měnilo. Některé starší příručky odlišovaly John Collins s geneverem, jinde se názvy spojovaly s jinými destiláty. Dnes není bezpečné předpokládat, že název vždy jednoznačně určuje použitý gin.
Tom Collins versus Gin Fizz
Oba drinky mají podobný základ: gin, citrus, sladidlo a sodu. Rozdíl proto není v jedné povinné ingredienci navíc, ale hlavně ve velikosti, množství ledu a způsobu podávání. Tom Collins bývá větší long drink, který se servíruje ve vysoké sklenici plné ledu a pomalu popíjí. Gin Fizz bývá zpravidla kratší: gin, citron a sirup se protřepou s ledem, přecedí se do sklenice a sodou se nápoj dolije až nakonec.
V receptu Mezinárodní barmanské asociace se Gin Fizz podává bez ledu, ale není to univerzální pravidlo pro každý bar či recept. Ani hranice mezi oběma styly nejsou pevné. Sour označuje širší rodinu míchaných nápojů založených na destilátu, citrusové šťávě a sladidle; přidáním sody vznikají příbuzné styly Fizz a Collins. Rozhoduje tak i to, zda se drink podává s ledem a jak velkou porci sody obsahuje.
Jak doladit gin, kyselost, sladkost a perlení
London Dry obvykle působí sušeji a jalovcověji, zatímco Old Tom bývá sladší. Konkrétní profil se ovšem liší podle ginu. Pokud použijete sladší gin, začněte s menším množstvím sirupu. U výrazně suchého ginu může naopak trochu sirupu pomoci propojit citrus s botanickým charakterem destilátu.
Ochutnejte směs ještě před dolitím sody a dolaďte ji po malých dávkách. Příliš kyselý drink vyváží další sirup, příliš sladký trochu citronu. Větší množství sodové vody nápoj prodlouží a zředí, menší ponechá výraznější gin, citrus i sladkost. Studená soda a šetrné promíchání pomohou udržet v nápoji více vnímaného perlení.
Obměny Collins
Collins není pouze jeden recept, ale také rodina dlouhých nápojů. Vedle ginu lze jako základ použít například whisky, vodku, rum, brandy nebo genever; názvy jednotlivých variant se mohou lišit. Pro první pokus se vyplatí zachovat stejné množství citronu a sody a sladidlo upravit podle toho, jaký destilát zvolíte. V historickém kontextu stojí za zmínku právě genever, spojovaný v některých starších verzích s názvem John Collins.
Tom Collins tak není koktejl s jediným správným číslem v receptu. Jeho charakter drží pohromadě čtyři jednoduché složky, ale poměr si můžete nastavit podle ginu i vlastní chuti. Důležité je zachovat rovnováhu citronu a sladidla, sodu přidat až na závěr a drink podávat dobře vychlazený, ve vysoké sklenici s ledem.
