Na etiketě piva mohou vedle sebe stát jména klášterů, opatství i pivovarů. Výrazy „Trappist“ a „abbey beer“ ale nejsou názvy pivních stylů a neznamenají totéž. První označení může být spojeno s konkrétní certifikací původu a způsobu výroby, zatímco druhé je obecnějším odkazem na opatskou tradici. Ani jedno samo o sobě neříká, jak bude pivo chutnat.
Co zaručuje značka Authentic Trappist Product
Značka Authentic Trappist Product (ATP) patří Mezinárodní trapistické asociaci, známé pod zkratkou ITA. Jejím smyslem je doložit, že výrobek vzniká ve skutečné vazbě na trapistickou komunitu, a chránit označení Trappist®. Nejde tedy o označení typu piva, ale o certifikaci původu a podmínek, za nichž se produkt vyrábí a spravuje.
Pravidla stojí na třech hlavních bodech. Výrobek se musí vyrábět v bezprostředním okolí opatství, výroba musí probíhat pod dohledem mnichů či mnišek a výnosy mají sloužit potřebám komunity, solidaritě v rámci trapistického řádu, rozvojovým projektům nebo charitě. „V bezprostředním okolí“ přitom neznamená, že se každý krok musí odehrávat za klášterními zdmi nebo že každý pracovní úkon vykonává řeholník.
O licenci mohou žádat mnišské komunity, které jsou členy ITA. Posuzování zahrnuje informace o výrobě a zapojení komunity, návštěvu opatství i výrobního místa a kontrolu kvality a dohledatelnosti. O udělení rozhoduje vedení asociace hlasováním. Licence platí pět let a může se týkat konkrétního výrobku nebo celé kategorie.
Mezi pivní příklady uvedené na oficiálním seznamu ITA patří Chimay, La Trappe, Orval, Rochefort, Tre Fontane, Tynt Meadow, Westmalle a Westvleteren. Seznam držitelů se může měnit, proto je vhodné ověřit konkrétní značku přímo u ITA, zejména pokud je pro rozhodování důležité aktuální oprávnění.
„Abbey beer“: tradice, která nemusí znamenat klášterní výrobu
Označení abbey beer, tedy opatské pivo, může vyjadřovat historickou nebo jinou vazbu na opatství. Samotný výraz ale nezaručuje, že pivo vzniká v klášteře, pod dohledem mnichů nebo podle pravidel ATP. Výrobcem může být běžný komerční pivovar, který s opatstvím spolupracuje.
Příkladem je Leffe. Opatství ve svém historickém přehledu připomíná pivovar spojený s klášterem už v roce 1240. Po zrušení opatství v roce 1796 jeho pivovarská činnost postupně skončila a tradici obnovila dohoda opata Cyrilla Nyse s pivovarem Alberta Lootvoeta v roce 1952. Současné pivo Leffe podle opatství vyrábí AB InBev v rámci spolupráce s klášterem. Opatství z prodeje získává royalties, které popisuje jako podporu komunity, údržby opatství a pomoci potřebným.
To ukazuje, že komerční výroba a skutečná vazba na opatství se nevylučují. Neznamenají však totéž co trapistická certifikace: u Leffe je podstatná spolupráce s opatstvím, zatímco značka ATP se řídí pravidly ITA pro členy trapistické asociace a jejich výrobky.
Pozor na podobná označení
Obecný pojem „abbey beer“ se také nesmí zaměňovat s konkrétní belgickou certifikační značkou Certified Belgian Abbey Beer. Jde o odlišná označení, která mají vlastní pravidla. Z toho, že pivo nese opatské jméno nebo odkazuje na klášterní historii, nelze automaticky usuzovat, že má některou z těchto certifikací.
U etikety se proto vyplatí rozlišovat mezi třemi věcmi: certifikovaným původem, historickou či obchodní vazbou na opatství a samotným pivním stylem. Nápis Trappist® s logem ATP vypovídá o ověřovaném vztahu k trapistické komunitě. Opatské jméno může odkazovat na tradici nebo spolupráci. Styl, suroviny či chuťové vlastnosti je ale třeba hledat v popisu konkrétního piva.
Trapistické není chuťová kategorie
ATP neurčuje společnou recepturu, barvu, sílu, vůni ani způsob zrání. Jednotlivá trapistická piva mají vlastní receptury a kvasnice, takže samotné označení není zárukou určitého chuťového profilu. Ani opatská piva netvoří jednotnou chuťovou skupinu. Rozdíl mezi lahvemi s nápisem „trappist“ nebo „abbey“ proto nelze předem odhadnout jen z těchto slov: rozhodující je konkrétní výrobek a jeho receptura.
Stručně řečeno, ATP je kontrolované označení původu a vazby na trapistickou komunitu. „Abbey beer“ je širší odkaz na opatskou tradici, který sám o sobě neslibuje výrobu v klášteře ani konkrétní způsob dohledu. Ani jedno však není pivní styl — a chuť je třeba posuzovat podle každého piva zvlášť.
