Sada Weihenstephaner 3×0,5 l + 1× sklo je sestavená jako malá degustace piv z jednoho bavorského pivovaru. Obsahuje po jedné půllitrové lahvi Hefeweißbier, Vitusu a Original Helles a sklenici určenou na pšeničné pivo. Celkem tedy nabízí 1,5 litru piva, rozděleného do tří stylově odlišných položek.
Tři piva, tři různé profily
Nejlehčím členem trojice je Original Helles, světlý ležák s obsahem alkoholu 5,1 %. Pivovar ho popisuje jako zlatavé pivo s kompaktní pěnou, jemně kořenitým aromatem a mírnou, zaoblenou chmelovou chutí. Hefeweißbier má 5,4 % alkoholu a patří mezi svrchně kvašená pšeničná piva. Je přírodně zakalené, jantarové barvy a jeho výrobcem uváděný profil spojuje ovocnost s tóny banánu a hřebíčku.
Nejsilnější je Vitus se 7,7 % alkoholu. Pivovar ho řadí mezi světlé pšeničné bocky, tedy plnější a silnější piva, která přesto zůstávají postavená na pšeničném charakteru. V jeho aromatu výrobce zmiňuje hřebíček, náznak banánu, sušené meruňky a citrusy. Oproti Hefeweißbier tak nejde jen o další podobnou pšeničnou variantu, ale o výrazně silnější pivo s jinou mírou plnosti.
Rozdíly se promítají i do čísel: Hefeweißbier má podle pivovaru 14 IBU, Vitus 17 IBU a Original Helles 21 IBU. Hodnota IBU vyjadřuje hořkost, ale sama o sobě nevystihuje celkový dojem z piva. Výslednou chuť ovlivňuje také sladový základ, kvašení a další vlastnosti jednotlivých stylů.
Pivovar s dlouhou historií
Všechna tři piva pocházejí z Bayerische Staatsbrauerei Weihenstephan ve Weihenstephanu u Freisingu. Historie místního benediktinského opatství se podle pivovaru začala psát roku 725. Za doložený počátek vaření piva však pivovar označuje až rok 1040, kdy opat Arnold získal od města Freising právo pivo vařit a čepovat. Jde o dvě odlišné události, které je dobré nezaměňovat.
Klášter zanikl při sekularizaci roku 1803 a jeho majetek přešel na bavorský stát, pivovarnická činnost ale pokračovala pod světskou správou. V roce 1852 se do Weihenstephanu přestěhovala zemědělská škola včetně pivovarských studentů. Pivovar tak dnes spojuje výrobu piva s místem, které má dlouhou tradici také v pivovarském vzdělávání. Označení „nejstarší stále fungující pivovar“ používá jako své historické tvrzení; konkrétní letopočet 1040 je přesnější způsob, jak jeho tradici představit.
Slad, kvasnice a zrání
U Hefeweißbier výrobce uvádí vodu, chmel, ječný slad, pšeničný slad a kvasnice. Original Helles obsahuje podle jeho údajů vodu, chmel, ječný slad a kvasnice. Pivovar uvádí, že slad z ječmene a pšenice pochází z Bavorska, vodu z Freisingu dále upravuje a pracuje s vlastní kulturou kvasnic označovanou jako Stephanus-Hefe. Veřejné údaje ale nejsou úplným rozpisem receptur každého piva.
Obecně pivovar popisuje výrobu tak, že se slad zpracuje s vodou na rmut, po scezení vznikne sladina a ta se vaří s chmelem. Po oddělení pevných částic a zchlazení se přidají kvasnice; mladé pivo pak zraje v ležáckých sklepích. U Vitusu výrobce výslovně zmiňuje prodloužené ležení a u Original Helles dlouhé zrání, přesnou dobu však neuvádí. Z toho nelze automaticky vyvozovat totožný výrobní režim pro všechna piva v sadě.
Jak degustovat a podávat
Pro srovnání je praktické začít Original Hellesem, pokračovat Hefeweißbier a Vitus si nechat nakonec. Jde o pořadí od světlejšího a lehčího piva k plnějšímu a silnějšímu, které odpovídá obecnému doporučení pivovaru pro degustaci více piv. Helles i Hefeweißbier doporučuje podávat při 6–8 °C, Vitus při 8–10 °C. Přiložená sklenice je podle nabídky určena na pšeničné pivo; její přesný typ ani objem nejsou specifikovány.
Pivovar doporučuje Hefeweißbier k obazdě, zatímco Original Helles se podle něj hodí mimo jiné k vydatnějším pokrmům, drůbeži, salátům a dušeným jídlům. Při domácí degustaci může být zajímavé vnímat nejen rozdíly v síle, ale také to, jak pšeničné pivo působí vedle ležáku: od ovocných a kořenitých tónů až po jemnější sladový a chmelový projev. Sada tak dává smysl především jako přehledné srovnání tří různých výrazů bavorského pivovarnictví.