Amaro je italské označení pro bylinný likér hořkosladkého typu a Vecchio Amaro del Capo patří k jeho kalábrijským představitelům. Vyrábí se v Limbadi, v provincii Vibo Valentia, a běžná varianta v lahvi o objemu 0,7 litru obsahuje 35 % alkoholu. Na etiketě se objevuje Capo Vaticano, mys na kalábrijském pobřeží, podle něhož nápoj získal část svého jména.
Rodinná palírna a mladší příběh likéru
Za značkou stojí rodinná firma Caffo, jejíž lihovarnická tradice sahá do konce 19. století. Rok 1915 firma uvádí jako důležitý mezník svých podnikových počátků. Není to však bezpečně doložené datum vzniku samotného Amaro del Capo: likér se v příběhu palírny objevuje později a jeho vznik bývá spojován se 70. lety 20. století. Čtyři generace rodiny Caffo se podílely na rozvoji výroby, přesnou chronologii receptury ale tento údaj neurčuje.
Název může svádět k představě, že „Vecchio“, tedy „starý“, znamená dlouhé zrání. U základní varianty však není deklarováno stáří a doložené informace nepotvrzují zrání v sudech. Jde především o bylinný likér, jehož charakter vzniká z aromatických surovin a jejich zpracování.
Co prozrazuje číslo 29
Výrobce popisuje recepturu jako směs 29 bylin, květů, plodů a kořenů. Úplný seznam ani poměry jednotlivých složek veřejné nejsou. Mezi zmiňované ingredience patří hořký a sladký pomeranč, mandarinka, lékořice, heřmánek a jalovec. Botanické suroviny se podle popisů výroby infuzují v alkoholu; podrobnosti receptury zůstávají tajné.
V degustačních popisech se opakují citrusy, zejména pomerančová kůra, spolu s bylinnými a kořenitými tóny. Některé záznamy zmiňují také med, květiny, jalovec a lékořici. Výsledný dojem se může lišit podle degustátora, společným rysem je ale střídání sladkosti a hořkosti, které je pro amaro typické.
Proč se podává tak studený
Pro Vecchio Amaro del Capo je charakteristické podávání výrazně vychlazeného, v Kalábrii často v malých sklenkách přímo z mrazáku. Značka doporučuje teplotu −20 °C. Jde o její doporučený způsob servisu, nikoli o jedinou správnou možnost. Silné vychlazení tlumí část alkoholového vjemu a zvýrazňuje aromatické tóny, které se spojují například s mátou, anýzem a lékořicí.
Likér se obvykle podává jako digestiv po jídle. Kdo dává přednost méně intenzivnímu chladu, může jej ochutnat také na ledu. Vedle samostatného servírování se používá i v míchaných nápojích; mezi uváděné kombinace patří Capo Tonic, Capo Sour nebo White del Capo Russian. Ledové podávání přitom zůstává nejvýraznějším poznávacím znakem této základní varianty.
Amaro, které stojí za to ochutnat po malých doušcích
Vecchio Amaro del Capo spojuje regionální původ s recepturou, která odhaluje jen část svých ingrediencí. Jeho profil nestojí na jediné bylině, ale na souhře citrusů, kořenitých a bylinných tónů a hořkosladkého závěru. Při prvním ochutnání se vyplatí začít malým množstvím a vnímat, jak se po vychlazení proměňuje aroma i dojem sladkosti. Číslo 29 napovídá šíři použité směsi, ale její přesný poměr zůstává součástí tajné receptury.