Na začátku léta jsou hrozny zelené, pevné a výrazně kyselé. Jejich růst se na čas zpomalí a pak přichází viditelný předěl: bobule začínají měknout, mění se jejich složení a u modrých odrůd se objevují červené až fialové odstíny. Tato fáze se označuje jako véraison, česky zaměkání a vybarvování.
Přechod od růstu k dozrávání
Vývoj bobule neprobíhá jako nepřetržité zvětšování. Po prvním období růstu následuje fáze, kdy se růst zpomalí. Véraison označuje přechod do dalšího období, v němž se bobule stává místem ukládání cukrů a začíná dozrávat. Změna je patrná na pohled i na dotek: hrozen postupně ztrácí část své tvrdosti a bobule měknou.
Uvnitř se zároveň mění poměr cukrů a kyselin. Po véraison obvykle přibývá glukóza a fruktóza, zatímco celková koncentrace organických kyselin klesá. Výrazně se proměňuje zejména kyselina jablečná, jejíž množství dosahuje maxima ještě před začátkem této fáze a během dalšího dozrávání ubývá. Nejde však o stejný průběh u všech odrůd: tempo i výsledné složení ovlivňuje genotyp i podmínky ve vinici.
Modré hrozny se barví, bílé dozrávají také
U modrých odrůd patří k nejvýraznějším známkám véraison změna barvy slupky. Právě kolem tohoto období se v ní začínají hromadit antokyany, tedy barviva, která dávají bobulím červené, fialové až modročerné odstíny. Konkrétní barva i množství pigmentů se liší podle odrůdy a klonu.
U bílých odrůd tento proces běžně neprobíhá, protože antokyany netvoří. Jejich véraison to ale nijak neruší: bobule také měknou a mění své složení. Někdy mohou být světlejší, průsvitnější nebo získat žlutavý odstín, jejich dozrávání se však nepozná podle nápadného červeného či fialového zbarvení jako u modrých hroznů.
Spolu s cukry, kyselinami a barvivy se v průběhu dozrávání mění také fenolické a aromatické látky. Některé aromatické složky nebo jejich prekurzory se tvoří či hromadí až v pozdější části dozrávání. První změna barvy proto neznamená, že už má bobule hotové své aroma nebo že všechny složky dozrávají současně.
Užitečný bod v sezoně, ne datum sklizně
Pro vinaře je véraison praktickým orientačním bodem. Ukazuje, že začíná období, kdy je třeba vývoj hroznů soustavněji sledovat. Po jejím nástupu se opakovaně odebírají vzorky a měří se cukernatost, pH i titrovatelná kyselost; důležitá je také chuť bobulí a jejich celkový stav.
Samotné zaměkání ani vybarvení neurčuje, kdy se bude sklízet. Cukernatost je jen jednou částí rozhodování. Vinař zvažuje také kyseliny, aromatickou a fenolickou zralost, zdravotní stav hroznů, počasí i styl vína, který chce vyrobit. Tyto ukazatele se navíc nemusejí vyvíjet souběžně: bobule mohou být sladké, zatímco jiné vlastnosti ještě nedosáhly požadované úrovně.
Nástup a rychlost véraison se mění podle odrůdy, místa, ročníku a počasí. Význam mají také světlo, teplota, vodní režim a pěstitelské postupy. Proto nelze stanovit jedno univerzální datum, kdy k ní dojde, ani z jejího začátku vyvozovat, že bude ročník mimořádně kvalitní. Je to cenná informace o průběhu sezony, nikoli předpověď výsledku.
Co se děje ve vinici a co až ve sklepě
Véraison je děj na živé révě: mění se v ní bobule, které ještě rostou a dozrávají. Kvašení začíná až po sklizni, když vinař zpracuje hrozny a kvasinky přeměňují cukry v moštu. Zrání vína je pak další, odlišná etapa ve sklepě. Zaměkání tedy není začátkem kvašení, ale důležitým mezníkem na cestě od zelené bobule ke sklizni.