Představa římského stolu, na němž se všem nalévá stejné víno, zastírá podstatné rozdíly. Říše nabízela vína různé ceny i pověsti: vedle místních a levněji prodávaných nápojů existovala vína spojovaná s konkrétními oblastmi a vyhlášenými ročníky. To, co člověk pil, záviselo na jeho možnostech, místě i příležitosti. Slavnostní hostina bohatého domu proto není spolehlivým obrazem běžné každodennosti.
Jedno slovo, mnoho různých vín
Římané znali vína, která se odlišovala původem, cenou i způsobem přípravy. Falernské víno se v antických textech objevuje jako prestižní nápoj. Jeho jméno však nelze bez dalšího převést na dnešní odrůdu nebo přesně definovaný styl. Antické označení mohlo odkazovat k oblasti i pověsti a literární zmínky nejsou moderními degustačními poznámkami. Přesnou chuť vína z nich bezpečně rekonstruovat nelze.
Vedle vín, jimiž se chlubili hostitelé, se prodávala také vína dostupnější. Antické texty zachycují rozdíly v kvalitě a ceně, ale každodenní pití chudších vrstev popisují méně než okázalé hostiny elit. Z literárních obrazů proto nelze vyvozovat, že všichni obyvatelé říše pili stejně, ani že slavná vína byla běžným nápojem každé domácnosti.
Nabídku rozšiřovaly i upravované nápoje. Mulsum označovalo víno smíšené s medem, zatímco passum se vyrábělo ze sušených hroznů. Jsou to příklady různých podob vína, ne univerzální recepty, které by se neměnily napříč časem a říší.
Víno u jídla i při společenských setkáních
Víno se podávalo během jídla a před pitím se zpravidla mísilo s vodou. Voda mohla být studená, někdy teplá; ochlazování sněhem či ledem patřilo k méně obvyklým možnostem. Podle dochovaných popisů si hosté mohli víno ředit individuálně přímo v poháru, takže poměr nemusel být pro všechny u stolu stejný.
Soukromá hostina, římské convivium, byla zároveň společenskou událostí. Výběr jídla a vína, nádobí i zábava pomáhaly hostiteli ukázat majetek a postavení. Víno se objevovalo také při veřejných hostinách a slavnostech. Římské convivium ovšem nebylo jen kopií řeckého symposia: hlavní jídlo a pití se v římském modelu tolik neoddělovaly a hostiny se mohly účastnit také ženy z respektovaných vrstev.
Zvlášť názorným obrazem luxusní hostiny je večeře Trimalchiona v Petroniově díle. Jde o literární scénu, nikoli zápis reprezentativního římského menu. Satirický a elitní pohled nám přibližuje představy o bohatství a okázalosti, ale nevypovídá sám o sobě o tom, jak vypadal běžný stůl ve městě nebo na venkově.
Od vinařského provozu k městskému trhu
Víno bylo také obchodním zbožím. Prodávalo se v menším množství i ve větších objemech a k zákazníkům se dostávalo prostřednictvím místního prodeje i obchodníků. Amfory a další nádoby, stejně jako zbytky lisů, kádí a skladovacích prostor, pomáhají skládat obraz výroby a přepravy. Dokládají přitom rozmanitost místních vinařských postupů, nikoli jediný způsob výroby pro celou říši.
Distribuce měla význam pro města i vzdálenější trhy, ale víno nemuselo na každou cestu putovat stejným způsobem ani z jediného vinařského centra. Význam jednotlivých oblastí se v průběhu času měnil. O cestujícím Římanovi proto nelze bez opory tvrdit, že měl na cestách vždy k dispozici určitý druh vína. Bezpečnější obraz nabízí zásobovací síť: nápoj se mohl prodávat tam, kde se potkávali producenti, obchodníci a zákazníci.
Posca: kyselý nápoj s nejednoznačným názvem
Vojenské prostředí se často spojuje s poscou, levnějším kyselým nápojem, který mohl sloužit jako součást přídělu nebo se pít při službě a na cestách. V základu šlo o nápoj na bázi vody a kyselé složky. Přesný recept však nelze pro všechny případy stanovit a posca nebyla nutně nápojem výhradně vojáků.
Zjednodušené označení „octová voda“ může mást. Latinské acetum se v pramenech vztahovalo ke kyselým produktům, mezi nimiž mohlo být kyselé víno i vinný ocet. Posca proto není jednoduše běžné víno, ale ani vždy čistý ocet rozředěný vodou. Její význam i složení je třeba číst podle konkrétního kontextu.
Římské víno tak nebylo jediným nápojem s jednou pevnou podobou. Mohlo být součástí jídla, znakem společenského postavení, předmětem dálkového obchodu i surovinou pro upravené nápoje. Teprve když vedle literárně nápadných hostin postavíme místní výrobu, trhy a rozdílné možnosti obyvatel, objeví se pestřejší obraz toho, co se v římském světě skutečně pilo.