Přivoníte ke sklenici a něco vám to připomene. Vůně působí povědomě, možná ve vás vyvolá konkrétní scénu nebo pocit, ale její název se ne a ne dostavit. Neznamená to nutně, že máte slabý čich. Vnímat vůni, poznat její známost a pojmenovat ji jsou totiž různé úkoly — a poslední z nich vyžaduje kromě čichového vjemu také vybavení správného slova.
Povědomý vjem, chybějící slovo
Odborně se obtížnému vybavování názvu vůně někdy říká tip-of-the-nose — obdoba situace, kdy máme slovo „na jazyku“. Člověk může vědět, že vůni zná, nebo dokonce popsat, jak na něj působí, a přesto nedokáže najít její přesné označení. Vjem tedy nemusí být nejasný; zádrhel může nastat až ve chvíli, kdy ho chceme převést do jazyka.
U vůní navíc často hledáme konkrétní zdroj: citron, dřevo, vanilku nebo kouř. To může být obtížnější než pojmenovat známý předmět, který vidíme. Někdy se nám vybaví širší souvislost nebo vlastnost, ale přesný název zůstává nedostupný. „Je to ovocné“ tak může být poctivější a přesnější popis než rychle vyslovený konkrétní druh ovoce.
Pojmenovávání také není ve všech jazykových prostředích stejné. V jedné studii nizozemští účastníci častěji popisovali vůně konkrétním zdrojem, například citronem, zatímco mluvčí jazyka Jahai častěji používali obecnější výrazy pro čichové kvality. Nejde o důkaz, že jedna skupina cítí lépe. Ukazuje to spíš, že jazyk a zvyklosti v mluvení o vůních mohou ovlivnit, jak snadno pro ně najdeme slova.
Při degustaci se nos učí i slovník
Při ochutnávání vína nebo destilátu se často snažíme dělat několik věcí najednou: vnímat aroma, rozpoznat jeho charakter a popsat ho ostatním. Právě proto se může hodit začít obecně. U vína lze například přejít od „ovocné“ k širší skupině, jako jsou citrusy nebo peckoviny, a teprve potom zkusit konkrétnější označení, třeba citron nebo meruňku.
Takovou cestu usnadňuje Wine Aroma Wheel, vůňové kolo vytvořené Ann C. Noble na University of California, Davis. Jeho členění vede od obecných kategorií uprostřed k přesnějším výrazům na okraji. Kolo tak funguje spíš jako mapa pro hledání slov než jako test, který rozhodne, zda jste vůni určili správně. Degustační označení je navíc popisem vjemu či asociace, nikoli samo o sobě důkazem, že nápoj obsahuje danou surovinu nebo vznikl určitým postupem.
Kolo bylo vytvořeno pro víno. Podobný princip slovních nápověd lze použít i při poznávání destilátů, ale dává smysl volit výrazy odpovídající konkrétní kategorii. Vinařské kolo není univerzální klasifikací všech lihovin.
Jak trénovat pojmenování vůní
Samotné opakované čichání nemusí být jedinou cestou, jak si vůně lépe vybavovat. V pokusu s 19 dobrovolníky vedlo třídenní spojování vůní se slovními označeními k lepšímu následnému popisu než pouhé opakované čichání bez těchto štítků. Šlo o malou studii, takže z ní nelze vyvozovat, že krátký trénink každému zvýší čichovou citlivost. Podporuje ale myšlenku, že má cenu vůni vědomě spojovat se slovem.
Při domácím tréninku zkuste jednoduchý postup: nejprve si vůni popište vlastními slovy, potom ji zařaďte do širší skupiny a až nakonec nahlédněte do aroma wheel nebo seznamu vůní. Nápověda může rozšířit možnosti, které vás samotné nenapadly, ale nemusí vám diktovat jedinou odpověď. Pomoci může i degustační sklenice, která vám umožní soustředit se na vůni nápoje; rozhodující část tréninku však tvoří pozorné čichání a hledání slov.
Ani zkušenost nezaručuje okamžitou odpověď. Ve studii vinařských odborníků a laiků byli odborníci při rozpoznávání vůní přesnější, odpovídali však pomaleji. Rychlost tedy není jediným měřítkem toho, jak dobře člověk vůni vnímá. Když vám její název uniká, zkuste zůstat u toho, co skutečně cítíte: nejprve u obecné kategorie, potom u přesnější asociace. I „povědomá, ovocná vůně“ je užitečný začátek.