Dějiny alkoholu se často vyprávějí prostřednictvím známých palírníků, sládků a značek. V takovém obrazu snadno zanikne práce žen, které nápoje vyráběly, prodávaly i podávaly. Nešlo ale o jednu nepřerušenou „ženskou tradici“ společnou všem zemím. Možnosti žen se měnily podle místa a doby: někde vařily pivo na prodej, jinde přebíraly rodinný podnik nebo provozovaly vinárnu.
Anglické sládkyně a proměna trhu
Ve středověké Anglii ženy vařily a prodávaly značnou část piva typu ale, které lidé běžně pili. Pro ženskou pivovarnici se používalo označení brewster. Nešlo jen o práci v domácnosti: vaření mohlo přinášet příjem a zapojovalo ženy do místního obchodu.
Od druhé poloviny 14. století se však převaha žen postupně zmenšovala. Kolem roku 1600 už v Londýně a mnoha dalších sídlech dominovali mezi sládky muži. Nebyla to náhlá změna ani důsledek jediné příčiny. Roli hrály nové tržní podmínky, manželství, cechovní prostředí i regulace. Anglický příklad tak ukazuje, jak se činnost, která mohla být součástí ženského přivýdělku, proměňovala s růstem organizovaného obchodu.
V Nizozemí ženy vařily, pálily i nalévaly
V severním Nizozemí se domácí vaření piva mohlo změnit v obchod: přebytky se prodávaly a ženy pracovaly ve vlastních i cizích pivovarech. Jejich působení se neomezovalo na pivo. V 17. a 18. století některé zakládaly palírny brandy, jiné pokračovaly v rodinném podniku po smrti manžela. Ženy zde pracovaly také jako prodejkyně nápojů, výčepní a hostinské.
Tento regionální příklad připomíná, že ústup žen z některých výrobních rolí neznamenal jejich zmizení z alkoholového obchodu. Výroba, vlastnictví, prodej a pohostinství byly odlišné činnosti a ženy se mezi nimi mohly pohybovat různými způsoby. Zkušenost severního Nizozemí ale nelze automaticky přenášet na celou Evropu.
Réva, víno a pulperías v Mendoze
V Mendoze, v období od roku 1561 do poloviny 19. století, se ženy zapojovaly do pěstování vinné révy, výroby vína i jeho prodeje. Některé provozovaly obchody a taverny zvané pulperías. Vinařství jako drobné podnikání tak pro místní ženy mohlo představovat příležitost nejen ve výrobě, ale i v maloobchodě a pohostinství.
Místní poměry byly specifické. Význam mělo vinařské zázemí regionu i skutečnost, že muži dlouhodobě odjížděli za dopravou a obchodem. Provoz pulperías navíc podléhal státní kontrole. Tento příklad dokládá ženskou podnikatelskou činnost v koloniální Mendoze, nikoli obecný obraz postavení žen v celé Latinské Americe.
Recept na whiskey a otázka autorství
Zajímavý archivní případ pochází z Kentucky. V rodinných dokumentech Catherine Carpenterové se dochoval záznam připisovaný roku 1818, který obsahuje recepty na whiskey vyráběnou metodou sour-mash i sweet-mash. To však samo o sobě nedokazuje, že Carpenterová recept napsala nebo sestavila: podle historického rozboru neuměla číst ani psát. Pravděpodobnější je, že dokument mohl souviset s řízením výroby na jejím statku.
Stejně důležité je, kdo tuto výrobu vykonával. Na statku pracovalo nejméně 19 zotročených lidí, kteří se podíleli na jeho hospodářském úspěchu. Vyprávět tento příběh pouze jako příklad podnikavé ženy by proto zakrylo podstatnou část práce, na níž podnik stál. Archivní prameny nám zároveň připomínají, že vedení výroby, fyzická práce a písemné autorství nemusely patřit téže osobě.
Moderní palírny a nové profesní role
V současném americkém whiskey průmyslu se ženy objevují také jako blendery, spoluzakladatelky značek a manažerky. Meghan Ireland z WhistlePig odpovídala za konzistenci whiskey a vedla experimentální šarže; mezi konkrétní příklady podnikatelek v oboru patří také Judy Hollis Jones z Buzzard’s Roost. Ženy se zapojují i do propagace návštěv palíren, degustací a koktejlové kultury.
Moderní profesní názvy mění způsob, jakým se ženská práce v průmyslu zviditelňuje, samy o sobě však neříkají, jak rozšířené tyto role jsou. Od středověké brewster až po dnešní blenderku navíc nevede přímá, všude stejná cesta. Dějiny ukazují spíš proměnlivou mozaiku: ženy vařily, vyráběly víno a destiláty, přebíraly rodinné podniky, prodávaly nápoje i vedly hostince. To, zda jejich práce získala jméno a uznání, záviselo také na tom, kdo měl přístup k trhu, právní ochraně a písemným záznamům.