Vánoce mají v různých zemích vlastní chuť i vůni. Někde se advent neobejde bez hrnku horkého kořeněného vína, jinde patří na sváteční stůl studený kokosový nápoj nebo sladký mléčný punč. Společným jmenovatelem bývá sezónnost, domácí receptury a suroviny, které odpovídají místnímu klimatu i tradici výroby alkoholu.
Evropa voní po víně, koření a kardamomu
Nejznámější evropskou vánoční skupinu představují horká kořeněná vína. Německý Glühwein je pevně spojený s adventními trhy. Připravuje se obvykle z červeného vína, cukru a zimního koření a podává se horký v hrncích, které zahřejí ruce stejně jako samotný nápoj. Existují také varianty z bílého vína. Recept se liší podle regionu, výrobce i domácnosti, takže neexistuje jediná závazná podoba německého svařeného vína.
Kořeněné a zahřívané víno má evropské předchůdce mnohem starší než dnešní vánoční trhy. Právě rozvoj trhů ale z Glühweinu vytvořil výrazný symbol veřejné adventní kultury. Jeho historie tak není jen historií receptu, ale také příběhem míst, kde se lidé před Vánoci setkávají. Starší trhy ostatně původně souvisely především se zásobováním obyvatel před zimou; vánoční atmosféra se k nim připojila až později.
Ve Finsku má podobnou roli glögi. Také ono se podává horké a může být založené na červeném víně, červeném bobulovém džusu nebo jejich kombinaci. V některých receptech se objevuje jablečný džus s bílým vínem. Typické je koření v podobě skořice, hřebíčku a kardamomu. Do hrnku se často přidávají rozinky a mandle, které nápoji dodají další strukturu.
Glögi patří k finskému adventu, domácím návštěvám i setkáním zvaným pikkujoulu. Stejně jako u svařeného vína ale platí, že může být alkoholické i nealkoholické. Na trzích a při rodinných oslavách tak vedle sebe běžně existují různé verze podle věku a chuti hostů.
Eggnog: americká vánoční klasika s britskými kořeny
Eggnog patří k nejvýraznějším vánočním nápojům ve Spojených státech a Kanadě. Je krémový, sladký a kořeněný. Základ tvoří mléko nebo smetana, vejce a cukr, často doplněné skořicí či muškátovým oříškem. Alkoholickou složkou může být rum, brandy nebo whiskey. Pije se chlazený i teplý, v menších sklenkách nebo z vánoční mísy na punč.
Jeho přesný původ není jednoznačně uzavřený. Nejčastěji se hledá návaznost na britský středověký posset, nápoj z horkého mléka nebo smetany, alkoholu a koření. Do některých pozdějších variant se přidala vejce. Po příchodu do britských severoamerických kolonií pomohla rozšíření eggnogu dostupnost mléka, vajec, cukru a rumu. V amerických domácnostech se pak během 18. a 19. století stal součástí vánočních oslav.
K eggnogu se váže i kuriózní událost z roku 1826. Na vojenské akademii ve West Pointu tehdy o Vánocích vypukly nepokoje poté, co kadeti navzdory zákazu alkoholu připravili oslavu s alkoholickým eggnogem. Dnešní podoby nápoje jsou samozřejmě mnohem klidnější: vedle domácích receptů existují i průmyslové výrobky a zcela nealkoholické varianty.
Karibské Vánoce: kokos, rum a ibišek
Zcela jinou podobu má portorické coquito. Jde o hustý, sladký a vychlazený nápoj, v němž hlavní roli hraje kokosové mléko nebo kokosová smetana. Přidává se kondenzované a evaporované mléko, rum, vanilka a skořice. Hotový nápoj se obvykle několik hodin nebo přes noc chladí a podává v malých sklenkách, často se skořicí či muškátovým oříškem na povrchu.
Coquito se označuje za portorickou obdobu eggnogu, nejde však o totožný nápoj. Zatímco eggnog stojí především na mléce a vejcích, coquito staví do středu kokos. Jeho přesný historický původ ani jméno konkrétního tvůrce nejsou spolehlivě doloženy. Jisté je jeho pevné spojení s portorickou vánoční sezonou, rodinnými recepty, večírky a zpívanými oslavami známými jako parrandas.
Na Jamajce se během svátků připravuje sorrel punch. Základem jsou kalichy ibišku, které nápoji dodávají sytě červenou barvu a ovocně kyselý charakter. Ibišek se vaří nebo maceruje se zázvorem, skořicí a dalším kořením. Výsledný nápoj se podává studený a podle receptu se doplňuje rumem nebo vínem. Některé rodiny jej nechávají déle odležet, aby se chutě více propojily. Také sorrel punch existuje v alkoholické i nealkoholické podobě.
Chile spojuje kávu, mléko a pisco
Chilský cola de mono, někdy označovaný také jako colemono, se od evropských svařených vín liší základem i způsobem podávání. Je to teplý mléčný nápoj s kávou, cukrem, skořicí, hřebíčkem a citrusovou kůrou. Alkoholickou složku tradičně tvoří pisco, destilát úzce spojený s chilskou nápojovou kulturou.
Výsledkem je kombinace mléčné sladkosti, kávové hořkosti a hřejivého koření. Cola de mono patří především do domácího a rodinného prostředí chilské vánoční sezony. Přestože se jeho název doslovně překládá jako „opičí ocas“, jednotný a spolehlivě doložený původ tohoto označení není jistý.
Jedna tradice, mnoho současných podob
Vánoční nápoje dobře ukazují, jak se do kuchyně promítá klima i místní dostupnost surovin. Evropa dává přednost horkému vínu a výraznému koření, zatímco Portoriko využívá kokos a rum a Jamajka ibišek. V Chile se do svátečního nápoje dostává káva a pisco. Nejde přitom jen o exotické rozdíly: všechny tyto recepty spojuje sezónnost a skutečnost, že se často dědí v rodinách.
Stejně důležitá je proměnlivost alkoholu. U eggnogu může nastoupit rum, brandy i whiskey, u coquita rum a u sorrel punche rum nebo víno. Finské glögi i další nápoje se běžně připravují bez alkoholu. Tradiční recept tedy nemusí znamenat jediný pevně daný postup, ale spíše rámec, který se přizpůsobuje domácnosti, hostům a příležitosti.
Ať už jde o hrnek Glühweinu na trhu, misku eggnogu nebo malou sklenku coquita, vánoční pití má ve světě stejnou společenskou funkci: zpomaluje advent, doprovází setkávání a dává svátkům chuť, která je pro dané místo typická.
