Vermut je aromatizované víno, jehož charakteristickou chuť mu dodávají mimo jiné rostlinné látky z rodu Artemisia. Kromě nich mohou receptury obsahovat byliny, koření, květy, kořeny nebo citrusové slupky. Výsledná podoba závisí na výrobci, takže označení Dry, Bianco a Rosso berte jako orientaci, nikoli jako úplný chuťový popis.
Dry: nejsušší a nejvýrazněji bylinný
Suchý vermut bývá z těchto tří stylů nejméně sladký. Často má světlou až zlatavou barvu a vedle bylinných či kořenitých tónů se v něm mohou objevovat citrusy. Konkrétní aroma se ale liší podle receptury; samotné slovo Dry nezaručuje, že každá láhev bude vonět nebo chutnat stejně.
V koktejlech je Dry klasickým výchozím stylem pro Martini. Používá se také samostatně jako aperitiv nebo se může podávat na ledu. Při výběru se vyplatí nezaměňovat suchost vermutu s názvem koktejlu: u Dry Martini se slovem „dry“ označuje styl či poměr nápoje, přičemž obvykle obsahuje méně suchého vermutu než jeho „wet“ varianta.
Bianco: světlé neznamená suché
Bianco, případně Blanc, bývá světlý a často sladší než Dry. V aromatu se mohou objevovat jemnější, nasládlé a někdy vanilkové tóny, vedle bylin či koření. Barva nemusí být úplně čirá: vermut může mít slámový až jantarový odstín.
Bianco je dobré volit tehdy, když chcete méně suchý a aromaticky přístupnější základ. Může se pít samotné, na ledu nebo se sodou či tonikem, případně poslouží v lehčích míchaných nápojích. Nezaměňujte ho ale automaticky za Dry: světlejší barva nevypovídá sama o sobě o množství cukru.
Rosso: sladší, kořenité a obvykle červené
Rosso, tedy červený vermut, bývá zpravidla sladší než Dry a mívá bylinný, kořenitý profil. Odstín může přecházet od červené k jantarové a intenzita sladkosti i aromat se mezi značkami liší. Červená barva přitom neznamená, že základem muselo být červené víno: barviva jsou při výrobě aromatizovaných vín povolena a některé vermuty získávají barvu například karamelem.
Rosso se často používá do Negroni nebo Manhattanu, kde jeho sladkost a kořenité tóny doplňují ostatní složky. Jde o obvyklé párování, nikoli o pravidlo, které by vylučovalo jiné styly. Rosso lze také podávat samotné jako aperitiv, například na ledu.
Co přesně říkají evropská pravidla
Evropská pravidla stanovují mimo jiné hranice pro označení sladkosti. „Extra-dry“ znamená méně než 30 gramů cukru na litr, „dry“ méně než 50 gramů na litr. Další kategorie zahrnují „semi-dry“ s 50 až méně než 90 gramy, „semi-sweet“ s 90 až méně než 130 gramy a „sweet“ od 130 gramů cukru na litr. U označení Dry a Extra-dry platí také požadavky na minimální obsah alkoholu.
Tato čísla však nejsou definicí stylů Bianco a Rosso. Jejich názvy v unijních pravidlech neurčují pevný obsah cukru, přesnou barvu ani konkrétní chuť. Pokud výrobce uvádí na etiketě kategorii sladkosti nebo množství cukru, je to pro srovnání lahví spolehlivější vodítko než samotné Bianco či Rosso. Rozdíly v označování a recepturách se navíc mohou lišit podle výrobce i země.
Rychlý výběr podle použití
Chcete-li suchý, bylinný základ do Martini, sáhněte po Dry. Pro sladší světlý vermut k podávání na ledu nebo se sodou hledejte Bianco či Blanc. A pokud mícháte Negroni nebo Manhattan, obvyklým výchozím bodem je Rosso. V každém případě se vyplatí sledovat konkrétní etiketu: názvy stylů napoví, ale přesnou sladkost ani aromatický profil samy nezaručí.
