Franciacorta není jen italské označení pro šumivé víno vyrobené v lahvi. Je to také název chráněné apelace DOCG v provincii Brescia v Lombardii. Pravidla vymezují, odkud mohou pocházet hrozny, které odrůdy lze použít i jak se víno musí vyrábět. Název Franciacorta tak na etiketě nese informaci o původu i o výrobním rámci.
Vymezená oblast u jezera Iseo
Vinařská zóna leží v Lombardii, na jih od jezera Iseo. Nejde o obecné označení pro vína z okolí Brescie: specifikace vyjmenovává konkrétní obce a části dalších obcí. Vymezené území se vztahuje na pěstování hroznů i zpracování, byť pravidla obsahují omezené výjimky pro některé dříve existující provozy.
Aktuální specifikace apelace byla změněna 7. května 2024. Pro základní Franciacortu povoluje Chardonnay a Pinot nero, samostatně nebo ve směsi. Pinot bianco může tvořit nejvýše polovinu cuvée a odrůda Erbamat nejvýše desetinu. Neznamená to, že výrobce musí použít všechny čtyři odrůdy; základem může být například samotné Chardonnay.
Kvašení v lahvi je povinné
Franciacorta musí vznikat druhotným kvašením v lahvi a kal se odstraňuje odkalením, italsky sboccatura. Filtrace jako náhrada tohoto kroku povolena není. Právě tento výrobní požadavek je jedním ze znaků, které apelaci odlišují například od některých podobně pojmenovaných vín, jejichž pravidla jsou postavena jinak.
Na etiketě je přitom zajímavé, co na ní podle pravidel být nemusí: u vín apelace se nepoužívá výraz „vino spumante“ ani samostatné označení výrobní metody, například „metodo classico“. Ani zkratka DOCG není povinná. Samotné slovo Franciacorta už identifikuje víno i jeho původ.
Minimální zrání na kvasnicích se počítá od tiráže do sboccatury, nikoli od sklizně. Pro základní Franciacortu činí 18 měsíců, pro Satèn a Rosé 24 měsíců. Ročníkové varianty musí zrát alespoň 30 měsíců a Riserva 60 měsíců; u Riservy musí být na etiketě uveden ročník. Jde o zákonná minima, ne o informaci, jak dlouho konkrétní láhev skutečně ležela ve sklepě.
Satèn a Rosé: dva typy s vlastními pravidly
Satèn není volné označení pro každou Franciacortu s jemnějším perlením. Musí obsahovat alespoň 50 % Chardonnay; povolen je také Pinot bianco, nejvýše do 50 %. Specifikace stanovuje maximální tlak pět atmosfér a dovoluje uvádět Satèn pouze jako brut. Zákonný popis počítá s krémovým a svěžím dojmem, ten ale není zárukou totožné chuti u každého výrobce a ročníku.
Franciacorta Rosé musí obsahovat nejméně 35 % Pinot nero a nejvýše 65 % Chardonnay. Použít lze také Pinot bianco do 50 % a Erbamat do 10 %. Důležitý je i okamžik, kdy vzniká barva: směs určená pro Rosé musí mít růžový odstín ještě před tiráží, tedy před druhotným kvašením v lahvi. Konkrétní barva i výsledný projev se mohou lišit podle použitého vína a rozhodnutí vinaře.
V čem se liší od Champagne, Cavy a Prosecca
Champagne i Franciacorta spojují vymezené území s kvašením v lahvi, ale každá apelace má vlastní geografická a odrůdová pravidla. Liší se také minimální dobou zrání: Champagne stanovuje nejméně 15 měsíců pro běžné víno a tři roky pro ročníkové cuvée, zatímco Franciacorta vyžaduje 18 měsíců u základního typu a 30 měsíců u ročníkového. Čísla je třeba číst v rámci pravidel každé apelace, ne jako přímé pořadí kvality.
Cava je další apelace spojená s tradiční metodou, její základní kategorie však vyžaduje nejméně devět měsíců zrání v lahvi. Franciacorta má pro základní typ dvojnásobné minimum. Ani tento rozdíl sám o sobě neříká, které víno bude komu chutnat více.
Prosecco DOC se vymezuje jinak: jeho specifikace staví především na odrůdě Glera a na rozsáhlejším území zahrnujícím devět provincií v Benátsku a Friuli-Venezia Giulia. Prosecco Rosé má předepsaný podíl 85–90 % Glera a 10–15 % Pinot nero. Rozdíl oproti Franciacortě tedy není jen v názvu, ale v kombinaci původu a odrůdových pravidel. Nelze však z toho vyvozovat, že každé Prosecco vzniká jediným způsobem výroby.
Pravidla nejsou chuťovým slibem
Při čtení etikety může Franciacorta napovědět, jaké podmínky víno splnilo: odkud pochází, jaký typ představuje a jaké je předepsané minimum zrání. Původ, odrůda ani výrobní metoda ale samy nezaručují konkrétní chuť nebo kvalitu. Výsledný charakter ovlivňuje mimo jiné výrobce, ročník a dosáž. Apelace dává vínu jasný soubor pravidel, nikoli příslib, že každá láhev bude působit stejně.
