French 75 je postavený na jednoduchém kontrastu: aromatický destilát a kyselý citron zjemní sladidlo, zatímco šumivé víno dodá bubliny i další vinnou vrstvu. Dnešní podoba se nejčastěji připravuje z ginu, ale v některých historických i současných variantách ho nahrazuje koňak. Nejde přitom o recept s jedním závazným poměrem — bary si upravují sladkost, sílu i množství vína.
Recept na French 75
Jako praktický výchozí bod poslouží poměr používaný Mezinárodní barmanskou asociací: 30 ml ginu, 15 ml čerstvé citronové šťávy, 15 ml cukrového sirupu a 60 ml Champagne. Nejprve se protřepou gin, citron a sirup s ledem. Směs se přecedí do vychlazené flétny, dolije šumivým vínem a jemně promíchá.
Tento postup zachovává větší část bublinek, protože víno nepřijde do kontaktu s ledem v šejkru. Flétna je současnou běžnou volbou, nikoli neměnným pravidlem: starší i některé dnešní receptury počítají také s koktejlovou nebo vysokou sklenicí, případně s ledem. IBA garnituru nepředepisuje.
Každá složka má v drinku jinou úlohu. Gin přináší alkohol a botanické aroma, citron kyselost a sirup sladkost, která obě složky vyvažuje. Šumivé víno přidává bubliny, vinný charakter a vlastní alkohol. Suché víno zpravidla vede k méně sladkému výsledku než sladší styl; podle něj proto může barman upravit množství sirupu.
Gin, nebo koňak?
Gin je nejlépe doloženým základem raných tištěných receptur a v dnešní verzi dává koktejlu botanický, často jalovcový směr. Koňak může posunout chuť k hroznovějším a zaoblenějším tónům. Neznamená to však automaticky, že koňaková varianta bude silnější. O výsledném obsahu alkoholu rozhoduje především množství a skutečná síla použitého destilátu i vína; při podobném objemu a alkoholové síle může být rozdíl mezi ginem a koňakem hlavně chuťový.
Koňaková verze má své místo v dějinách, nejde tedy jen o dnešní experiment. Doklad French 75 s koňakem pochází z roku 1948. Už v době vzniku koktejlu se přitom jednotlivé recepty lišily nejen základem, ale i sladidly a dalšími přísadami.
Od „Soixante-Quinze“ k dnešní podobě
Název se spojuje s francouzským polním kanónem ráže 75 mm, Canon de 75 modèle 1897, který se stal jedním ze symbolů první světové války. Tato souvislost je věrohodným vysvětlením jména, ale sama o sobě nedokazuje, že koktejl vznikl přímo na frontě. Vyprávění o vojácích, kteří ho pili z prázdných nábojnic, patří k opakovaným historkám, nikoli k jistě doloženým faktům.
Nejstarší známá tištěná zmínka o nápoji „Soixante-Quinze“ z roku 1915 popisuje směs ginu, grenadiny, applejacku a trochy citronové šťávy. Dnešní podobu v ní hledat nelze. Také „75 Cocktail“ publikovaný v roce 1922 obsahoval gin, calvados, grenadinu a citron; jeho představení bylo připisováno barmanovi jménem Henry v pařížském Henry’s Baru.
Recept Harryho MacElhona z roku 1926 byl opět jiný: vedle ginu a calvadosu v něm figurovala grenadina a absint nebo anýzový likér. Směs ginu, citronu, cukru a Champagne, kterou dnes s názvem French 75 spojujeme, se objevila v tisku až v roce 1927. O tři roky později ji Harry Craddock zařadil do The Savoy Cocktail Book jako French '75'. Jeho verze se podávala ve vysoké sklenici s ledem.
Pařížské prostředí a stopa barmana Henryho Tépého patří mezi možné výklady původu, přesného vynálezce ani místa ale určit nelze. Stejně tak není správné zaměňovat první zmínku nápoje s číslem 75 za první doklad dnešního receptu. Historie ukazuje spíš postupné proměňování koktejlu než okamžik, kdy někdo jednou provždy sestavil jeho jedinou správnou podobu.
Champagne není každé šumivé víno
V názvu receptu se často objevuje Champagne, toto označení však patří vínům splňujícím pravidla apelace v oblasti Champagne ve Francii. Bublinky z jiné oblasti se označují obecně jako šumivé víno, případně svým vlastním chráněným názvem. French 75 lze připravit i s jiným šumivým vínem, ale tím nezískává právo nazývat se Champagne.
Volba vína i destilátu mění výslednou rovnováhu, stejně jako poměr citronu a sirupu. Recept IBA je užitečný orientační bod, nikoli univerzální norma pro všechny bary. Právě pružnost konstrukce — destilát, citrus, sladkost a bublinková složka — pomáhá vysvětlit, proč se French 75 dokázal proměňovat a přitom si uchovat rozpoznatelný charakter.
