V koktejlovém baru je grenadina snadno rozpoznatelná podle sytě červené barvy. Její úloha ale nekončí u vzhledu: přidává sladkost a podle konkrétního výrobku také ovocnost či kyselost. Právě v tom se jednotlivé lahve mohou výrazně lišit. Název grenadina proto neznamená, že každý sirup obsahuje granátové jablko, ani sám o sobě nic nevypovídá o jeho kvalitě.
Od granátového jablka k různým recepturám
Původní spojení grenadiny s granátovým jablkem je skutečné a odráží se i v jejím názvu. Historické záznamy z počátku 19. století popisují sirup nebo nápoj z jeho šťávy a cukru. V roce 1869 získal Victor Rillet patent na grenadinový sirup vyráběný v USA; podle dobového popisu používal granátová jablka. Už tehdy se však objevovali konkurenti, kteří sahali také po umělých složkách. Rozdílné receptury tedy nejsou až novodobým jevem.
Dnešní sirupy prodávané jako grenadina mohou mít různé ovocné základy. Některé obsahují šťávu z granátového jablka, jiné směsi červeného ovoce, ovocné koncentráty nebo aromata; v receptuře se mohou objevit také cukerné sirupy, potravinářské kyseliny, barviva či konzervanty. Například Teisseire uvádí směs ovocných šťáv z koncentrátu, v níž jmenuje rybíz, černý rybíz, bez, malinu a arónii, ale granátové jablko ne. DaVinci Gourmet Grenadine Pomegranate naopak deklaruje nejméně 11 % šťávy z granátového jablka a zároveň také cukerný sirup, kyseliny, aromata, barviva a konzervant.
Jde o příklady konkrétních výrobků, nikoli o pravidlo pro celou kategorii. Složení se navíc může měnit podle výrobku i trhu. Při výběru proto dává větší smysl číst etiketu než usuzovat podle odstínu sirupu. Červená barva může pocházet z ovoce, přidaného barviva nebo jejich kombinace. Stejně tak samotný název nezaručuje určitý podíl šťávy ani konkrétní chuť.
Sladkost, kyselost i hustota mění výsledný drink
Grenadina bývá sladká, ale výsledný dojem v koktejlu závisí i na její kyselosti a na ostatních ingrediencích. Sirup s výraznější ovocnou kyselostí může nápoj vyvážit jinak než sladší varianta s jemným ovocným profilem. Některé výrobky obsahují přidané potravinářské kyseliny; chuťové popisy jako nakyslá nebo nahořkle ovocná se proto vztahují ke konkrétní receptuře, ne ke všem grenadinám.
Důležitá je také hustota. Podle poměru sirupu k ostatním složkám a způsobu nalévání se může grenadina v nápoji promíchat, nebo vytvořit barevnou vrstvu. U Tequila Sunrise se s ní pojí efekt barevného přechodu připomínajícího východ slunce; grenadina přitom přispívá také ke sladkosti. Výsledek závisí na konkrétním postupu a složení nápoje, nejde o jediný závazný recept. V nealkoholickém Shirley Temple plní sirup podobně roli sladké ovocné a barevné složky, i když se i jeho podoba může lišit.
Není to cassis, maraschino ani cukrový sirup
Podobná barva nebo sladkost mohou svádět k záměně, ale grenadina je jiný typ přísady než černorybízový likér crème de cassis. Ten je alkoholický likér z černého rybízu, zatímco grenadina se v koktejlech používá jako sirup. Ani maraschino není její alternativou: jde o bezbarvý alkoholický likér, jehož chuť vychází z višní marasca nebo z macerace třešní či jejich částí v alkoholu.
Odlišit ji lze i od běžného cukrového sirupu. Ten slouží především jako sladidlo z cukru a vody, kdežto grenadina obvykle přináší také ovocný tón a barvu. Jak výrazné tyto vlastnosti budou, se ovšem kus od kusu mění. Při práci s ní se proto vyplatí počítat nejen s množstvím cukru, ale i s ovocným základem, kyselostí a hustotou — vlastnostmi, které mohou ovlivnit chuť i vzhled koktejlu.
Grenadina se v koktejlech objevila nejpozději v roce 1894, kdy vyšel recept na Grenadine Fiz, a její používání se rozšířilo s oblibou koktejlů, jako byl Jack Rose. Zůstává tak současně sladidlem, ovocnou složkou i nástrojem pro barvu. Co přesně do sklenice přidá, však neurčuje samotné jméno na lahvi — rozhoduje její konkrétní složení.
