Martinez stojí na zajímavém průsečíku dvou známých koktejlů. Nejstarší tištěný popis z roku 1884 ho přirovnává k Manhattanu, jen místo whisky používá gin. Spojení ginu a vermutu zase připomíná Martini. Tahle stručná charakteristika dobře vystihuje jeho povahu, neznamená však, že známe jeden původní recept, z něhož se oba slavné nápoje přímo vyvinuly.
Od stručné poznámky k plnému receptu
V příručce O. H. Byrona z roku 1884 je Martinez popsán jen jako Manhattan připravený s ginem místo whisky. Byron nerozepisuje jednotlivé složky ani jejich poměry; odkazuje na recept na Manhattan. Nelze proto tento záznam bez dalšího ztotožnit s dnešní běžnou podobou, která obvykle obsahuje také maraschino a bitters.
Podrobnější recept se objevuje v posmrtném vydání příručky Jerryho Thomase z roku 1887. Doporučuje Old Tom gin, vermut, několik kapek maraschina a Boker’s bitters. Přidává se led, nápoj se podle tehdejšího postupu protřepává a podává s kouskem citronu. Pro hosta, který chtěl koktejl sladší, Thomas navrhoval přidat gum syrup. Už tento detail ukazuje, že sladkost nebyla jednou provždy daná.
Thomasův recept se někdy spojuje se vznikem Martinez, ale jisté autorství mu připsat nelze. Nápoj chybí ve vydáních jeho příručky z let 1862 a 1876 a objevil se až po jeho smrti v roce 1885. Také příběh o vzniku v kalifornském městě Martinez zůstává tradicí, nikoli ověřeným vysvětlením původu.
Proč se recepty liší
Rozdíly nejsou jen moderní záležitostí. Robert Vermeire v roce 1922 zaznamenal kontinentální verzi s Old Tom ginem, francouzským vermutem, pomerančovými bitters a Curaçaem nebo maraschinem. Vedle ní popsal anglickou podobu s Plymouth ginem, francouzským vermutem, pomerančovým sirupem a Angosturou. Měnil se tedy nejen gin, ale také sladidlo, likér i bitters. Lišil se i postup: zatímco Thomas radil protřepávání, Vermeire uváděl míchání s ledem.
Dobový recept navíc nemusí přesně odpovídat dnešní představě jednotlivých surovin. Thomas píše pouze „vermouth“ a používá historické odměrky, jako jsou pony nebo sklenka vína. Převádět je na přesné mililitry bez znalosti konkrétní dobové míry by bylo zavádějící. Sladký vermut je dnes pro Martinez typickou volbou, historický zápis ale ne vždy určuje jeho styl tak jednoznačně.
Jak suroviny mění výsledný drink
Běžný současný rámec tvoří gin, sladký vermut, malé množství maraschina a bitters. Old Tom se sladkým vermutem zpravidla přináší kulatější, sladší základ. Maraschino přidává třešňový likérový tón a bitters nápoj vyvažují hořkostí a aromatickou vrstvou. Jejich konkrétní charakter závisí na použité značce i typu bitters.
Genever může přidat plnější, sladovější a obilný dojem; London Dry naopak často staví výrazněji na jalovci. Jde o obecné tendence, ne o záruku pro každou láhev. Suchý vermut posune koktejl k méně sladkému projevu, zatímco Curaçao místo maraschina může změnit ovocnou linku směrem k citrusům. Pomerančové bitters zase nabídnou jinou aromatickou stopu než Angostura.
Na výslednou sílu působí hlavně poměr ginu a vermutu, jejich alkoholové procento a množství vody, které se do drinku dostane při míchání s ledem. Vyšší podíl ginu obvykle znamená alkoholově výraznější koktejl. Samotné označení stylu ginu ale sílu hotového Martinez neurčuje.
Jedna současná varianta
Pro domácí přípravu lze vyzkoušet poměr 45 ml Old Tom ginu, 45 ml sladkého vermutu, 7,5 ml maraschina a dva dash Angostura bitters. Berte ho jako jednu použitelnou současnou verzi, nikoli jako přesnou rekonstrukci historického receptu.
- Všechny suroviny promíchejte s ledem, dokud se nápoj nevychladí a přiměřeně nenaředí.
- Přes sítko ho přelijte do vychlazené sklenky coupe.
- Ozdobte pomerančovou kůrou; citronová kůra, třešeň nebo oliva se objevují v jiných pojetích.
Poměr lze upravit podle chuti: více vermutu a maraschina nápoj zjemní a osladí, větší podíl ginu ho učiní přímočařejším. Pokud použijete London Dry místo Old Tomu, počítejte s jiným poměrem sladkosti a jalovcové výraznosti, ne však s automaticky „správnější“ verzí.
Předchůdce Martini, nebo příbuzný koktejl?
Martinez se někdy označuje za předchůdce Martini a jejich společný základ ginu a vermutu takové spojení činí věrohodným. Historické záznamy však nedokládají jedinou přímou a nepřerušenou vývojovou linii ani neukazují, že by Martinez byl jistě „prvním Martini“. Bezpečnější je chápat ho jako starší příbuzný koktejl, jehož recept se měnil s dobou, místem i představou barmana o tom, co má ve sklenici převládnout.
