Na první pohled může Bamboo připomínat Martini bez ginu. Základ ale netvoří destilát, nýbrž dvě fortifikovaná vína: sherry a vermut. Bitters přidávají citrusový nebo kořeněný akcent a krátké míchání s ledem nápoj zchladí i naředí. Výsledkem bývá méně alkoholicky výrazný koktejl než drinky postavené na lihovině, nikoli však nápoj bez alkoholu.
Původ Bamboo zůstává otevřený
Jedna z nejstarších známých tiskových zmínek pochází ze září 1886. Tehdy se Bamboo popisovalo jako směs tří dílů sherry a jednoho dílu vermutu, kterou měl do newyorských barů uvést blíže neurčený Angličan. Zpráva přitom neříká, že šlo o suché styly obou vín.
Často opakovaný příběh připisuje vznik koktejlu Louisovi Eppingerovi, barmanovi působícímu v Jokohamě. Tuto atribuci zaznamenal William „Cocktail Bill“ Boothby ve své knize z roku 1908. Časová osa ale není zcela hladká: dřívější zpráva hovoří o novince v New Yorku a Eppingerův příchod do Jokohamy se klade až do roku 1890. Je možné, že Eppinger nápoj později popularizoval; za jistého vynálezce ani Jokohamu jako jednoznačné místo zrodu ho však označit nelze.
Proměnlivá byla i receptura. Thomas Stuart v roce 1904 uváděl dva díly sherry na jeden díl italského vermutu a pomerančové bitters. Boothby o čtyři roky později sáhl po stejných dílech sherry a francouzského vermutu a přidal pomerančové bitters i několik kapek Angostury. Jeho verze počítala s citronovou kůrou a olivou. Historie tedy nenabízí jediný závazný „originální“ poměr.
Jak poskládat suchost, byliny a hořkost
Pro dnešní první pokus dobře poslouží stejné díly suchého sherry a suchého vermutu. Na jednu porci odměřte 45 ml od každého, přidejte dva dash pomerančových bitters a promíchejte s ledem. Sceďte do vychlazené koktejlové sklenky a nad hladinou vymačkejte citronovou nebo pomerančovou kůru. Angosturu lze přidat v malém množství, není však nutná. Berte tento postup jako praktický výchozí bod, ne jako jedinou správnou podobu Bamboo.
Sherry přináší suchost a vinný základ, vermut dodává bylinnou a kořenitou vrstvu. Pomerančové bitters propojí obě složky citrusovou vůní, zatímco Angostura přidá výraznější kořeněnou hořkost. Bitters stačí málo: mají zvýraznit chuť, ne překrýt jemnější tóny vína. Poměr pak upravte podle lahví — větší podíl vermutu zvýrazní byliny, větší podíl sherry nechá víc vyniknout jeho charakter.
Od fina po oloroso, od suchého po sladší vermut
Fino a manzanilla dávají Bamboo lehčí, suchý profil; manzanilla může působit svěžeji a zvýraznit jemný slaný dojem. Amontillado posune koktejl k vyzrálejším, oříškovým tónům, zatímco suché oloroso nabídne plnější a intenzivnější základ. Nejde o povinné varianty podle definice nápoje — některé starší recepty uvádějí jednoduše sherry, bez upřesnění stylu.
Suchý vermut obvykle udrží koktejl štíhlý a bylinný. Sladký červený vermut nebo blanc, někdy označovaný jako bianco, přidá sladkost a plnost. S takovou volbou může dávat smysl začít s menším množstvím vermutu nebo zvýšit podíl sherry. Konkrétní výsledek se bude lišit podle značky i zvoleného stylu vína.
V dnešním běžném rozlišení se Bamboo připravuje se suchým vermutem, kdežto Adonis se sladkým červeným. Historické recepty ale názvy i poměry používají volněji, takže jde spíš o užitečnou orientaci než o pevnou hranici.
Bamboo není Americano
Podobnost s Americano končí u toho, že se v obou nápojích objevuje vermut. Americano stojí na Campari, sladkém červeném vermutu a sodě; obvykle se připravuje přímo ve sklenici s ledem. Bamboo naproti tomu spojuje sherry, vermut a bitters, míchá se s ledem a podává scezené, zpravidla v koktejlové sklence. Campari do jeho základní receptury nepatří.
Právě absence destilátu dává Bamboo jinou stavbu než Martini nebo Manhattan. Sherry není jen náhradou lihoviny: přináší vlastní vinnou chuť, kterou vermut a bitters doplňují. Začněte stejnými díly, ochutnejte a dolaďte poměr i oblohu. Citronová kůra zvýrazní citrusovou svěžest, olivu připomíná Boothbyho historická verze. Ani jedna ale není povinná.
