Slovo cru na francouzské etiketě může působit jako jednoduché měřítko prestiže. Jenže samo o sobě nemá v celé Francii jednotnou definici. Jeho význam se mění podle regionu i podle toho, zda etiketa říká například Premier Cru, Grand Cru Classé, nebo jen uvádí cru v souvislosti s obcí v Champagne. Rozdíly nejsou jen slovíčkaření: odrážejí odlišnou historii a logiku místních klasifikací.
Burgundsko: cru jako přesné místo
V Burgundsku se klasifikační hierarchie soustředí především na původ hroznů. V jejím středu stojí climat – pojmenovaná a vymezená viniční poloha s vlastními půdními, hydrologickými a expozičními podmínkami. Mnohé z těchto míst se pod svými jmény rozlišují po staletí. Jejich hranice a význam se ustalovaly pozorováním toho, jak se jednotlivé polohy chovají.
Premier Cru je konkrétní poloha uvnitř obecní apelace. Na etiketě tak může být uvedena obec spolu se jménem vinice, například Chablis Premier Cru Montée de Tonnerre. U Grand Cru se jméno polohy používá jako název apelace, například Corton nebo Montrachet. Burgundsko má 33 Grand Cru apelací a vedle nich řadu obecních apelací i poloh Premier Cru. Nejde tedy o jeden žebříček všech vín, ale o hierarchii původu, která rozlišuje čím dál konkrétnější místa.
Ani hranice climatu nemusejí kopírovat hranice obcí. Grand Cru Montrachet například zasahuje do území Puligny-Montrachet i Chassagne-Montrachet. Přesné místo tak může být pro označení důležitější než administrativní obec. Zároveň je dobré rozlišovat climat od obecného názvu místa, kterému se říká lieu-dit: jejich hranice se nemusejí překrývat.
Bordeaux: cru jako klasifikace statku
V Bordeaux označuje cru classé zpravidla zařazení statku či château do určité klasifikace. Jenže ani tady neexistuje jediný společný systém. Vedle klasifikace z roku 1855 jsou tu samostatné klasifikace Graves a Saint-Émilion a také systémy Crus Bourgeois du Médoc a Crus Artisans. Každý má vlastní geografický rozsah, pravidla i způsob, jakým se případně aktualizuje.
Klasifikace z roku 1855 vznikla pro Světovou výstavu v Paříži na žádost Napoleona III. Při sestavování hrály roli tehdejší pověst statků a ceny jejich vín. Zahrnuje červená vína Médocu s výjimkou Château Haut-Brion z Graves a sladká bílá vína ze Sauternes a Barsac. Červená část má pět tříd, sladká bílá tři. Tento historický žebříček se na rozdíl od některých dalších klasifikací pravidelně nereviduje.
Pozor také na výraz Grand Cru v Saint-Émilion. Saint-Émilion Grand Cru je název apelace; sám o sobě neznamená, že statek získal klasifikační stupeň Grand Cru Classé nebo Premier Grand Cru Classé. Klasifikace Saint-Émilion je samostatný systém a její zařazení se reviduje. Přesné znění na etiketě proto rozhoduje.
Champagne: cru jako obec a někdejší cena hroznů
V Champagne se slovem cru označuje vinařská obec. Region má 319 takových obcí. Historická stupnice zvaná échelle des crus, zavedená v roce 1911, jim přidělovala procentní podíl z referenční ceny hroznů – od 80 do 100 procent. Původně tedy šlo o praktický nástroj pro obchod s hrozny, nikoli o jednotný výsledek degustace hotových vín.
Označení Grand Cru pro obce hodnocené na 100 % a Premier Cru pro obce v rozmezí 90 až 100 % bylo oficiálně zavedeno v roce 1952. Stupnice byla v roce 2010 zrušena, historicky označené obce však směly své označení zachovat. Proto dnes může etiketa Champagne stále nést Grand Cru nebo Premier Cru, přestože původní systém hodnocení už nefunguje jako aktuální cenová tabulka.
Co z označení cru vyčíst – a co ne
Cru nabízí především kontext: v Burgundsku přesnější údaj o vinici, v Bordeaux informaci o zařazení statku do konkrétního klasifikačního systému a v Champagne spojení s určitou obcí a historickým hodnocením. Při čtení etikety je proto užitečné nejprve určit region a teprve potom vykládat samotné slovo. Stejný výraz totiž neznamená stejný typ původu ani stejnou metodu hodnocení.
Označení ale není chuťovým popisem ani zárukou, že konkrétní lahev bude lepší než každé víno bez klasifikace. Burgundské cru neurčuje producenta ani jeho práci ve sklepě. Bordeauxské pořadí může odrážet historickou pověst a ceny, ne každoroční posouzení každé lahve. A champagneovské cru se vztahuje k obci, nikoli k jednotnému stylu všech vín z ní; většina Champagne navíc spojuje vína z různých ročníků.
Na ročníku, způsobu výroby i zacházení s lahví záleží dál. Cru může být užitečným vodítkem k původu nebo historickému postavení, ne však zkratkou, která sama prozradí, jak bude víno chutnat. Francouzská etiketa tím spíš vybízí k přesnému čtení: za jedním slovem se skrývají tři odlišné mapy.
