Martini vypadá jednoduše: destilát, suchý vermut, led a případně ozdoba. Právě v tom je ale jeho variabilita. Gin nebo vodka, více či méně vermutu, olivový nálev, citronová kůra a způsob přípravy mění výsledný koktejl, aniž by bylo třeba přidávat dlouhý seznam ingrediencí. Jediná závazná receptura neexistuje; jako dobře měřitelný začátek poslouží poměr International Bartenders Association.
Gin, nebo vodka?
Klasické Martini se připravuje s ginem. Jeho botanické aroma se v koktejlu neztratí a obvykle dává nápoji výraznější charakter. Vodka nabízí zpravidla neutrálnější základ, takže více vynikne vermut nebo další přísady. Nejde však o pevné pravidlo: záleží na konkrétní lahvi i na poměru ingrediencí.
Pokud Martini zkoušíte poprvé, zvolte gin, chcete-li aromatičtější výsledek, a vodku, pokud dáváte přednost umírněnějšímu projevu základního destilátu. Obě varianty jsou běžné. Název Martini proto sám o sobě neznamená, že v koktejlu musí být právě gin.
Kolik vermutu a co znamená „dry“
Suchý vermut je fortifikované víno, které Martini dodává jemné aromatické tóny. Standardní recept IBA počítá se 60 ml ginu a 10 ml suchého vermutu, tedy s poměrem 6:1. Ingredience se míchají s ledem a poté se scedí do vychlazené koktejlové sklenky.
Tento poměr berte jako výchozí bod, ne jako jedinou správnou odpověď. Některé recepty pracují s větším množstvím vermutu, jiné s menším; existují i Martini připravovaná bez něj. V barovém názvosloví „dry“ obvykle znamená méně vermutu. „Extra dry“ může znamenat jen vypláchnutí sklenky vermutem, ale výklad se může podnik od podniku lišit. Suché Martini tedy automaticky neznamená koktejl bez vermutu.
Míchat, nebo protřepat?
Klasické Martini se míchá v míchací sklenici s ledem. Led nápoj ochladí a zároveň ho mírně naředí; množství vody ovlivňuje, jak dlouho a intenzivně mícháte. Hotový koktejl pak přecedíte do předem vychlazené sklenky. Míchání je obvyklý postup pro směs destilátu a vermutu a pomáhá zachovat její čirý vzhled.
Protřepání není chyba ani zakázaný postup. Nápoj se při něm rychleji ochladí a získá lehčí, více provzdušněnou texturu. Někteří barmani ho volí například u vodkového nebo dirty Martini. Slavné „shaken, not stirred“ patří k Jamesi Bondovi, ale standardní recept IBA předepisuje míchání. Vyberte si podle výsledku, který vám vyhovuje, ne podle domněnky, že existuje jen jedna správná technika.
Oliva, citron, nebo dirty?
Citronová kůra přidá citrusové aroma. Krátce ji promněte nebo vymačkejte nad hladinou, aby se její oleje dostaly na povrch koktejlu. Zelená oliva je slanější ozdoba, kterou lze po vypití také sníst. Někteří volí jednu, jiní podávají obě. Samotná oliva na špejli ale z Martini ještě nedělá dirty Martini.
Dirty Martini získá svůj charakter olivovým nálevem, který do koktejlu přináší slanost. Přesný poměr není jednotně stanovený a recepty se liší i v tom, zda ponechávají vermut. Začněte malým střikem nálevu, ochutnejte a případně přidejte další. Nálev snadno překryje jemnější tóny vermutu i destilátu, takže je lepší přilévat postupně.
Jednoduchý recept na začátek
Na výchozí ginové Martini odměřte 60 ml ginu a 10 ml suchého vermutu. Dejte je do míchací sklenice naplněné ledem, míchejte do vychlazení a sceďte do vychlazené koktejlové sklenky. Ozdobte citronovou kůrou nebo zelenou olivou. Pro dirty verzi přidejte trochu olivového nálevu a upravte množství podle chuti.
Až budete recept ladit, měňte vždy jednu věc: nejprve poměr vermutu, potom ozdobu nebo množství nálevu. Snáz tak poznáte, co vám vyhovuje. Martini je malý koktejl s velkým prostorem pro osobní preference — a dobrý začátek je vědět, co přesně jednotlivé volby mění.
